Alba s touto skladbou:
Slavík z Madridu,
Zpívá Waldemar Matuška,
Volant 1.,
Z filmu,
Ten den co vítr listí z města svál.
Můj džíp se vracel jako by se bál,
že asfaltový moře odliv má.
A stáj, že svýho koně nepozná.
Řekni, kolik je na světě kolik je takovejch měst.
Řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest.
Tenkrát, když si mi Terezo, řekla, že ráda mě máš.
Tenkrát, ptal jsem se Terezo, kolik mi polibků dáš.
Naposled.
Já z dálky viděl město v slunci zář.
A dál jsem se jen s hrůzou musel ptát.
Proč vítr mlátí spoustou okenic.
Proč jsou v ulicích auta, jinak nic.
Řekni, kolik je na světě kolik je takovejch měst.
Řekni, kdo by se vracel když všude je tisíce cest.
Tenkrát, když si mi Terezo, řekla, že ráda mě máš.
Tenkrát, ptal sem se Terezo, kolik mi polibků dáš.
Naposled.
Do prázdnýejh beden z votvíranejch aut.
Zaznívá odněkud, něžnej tón flaut.
A v závějích starýho papíru,
Válej se černý klapky z klavíru.
Řekni, kolik je na světě kolik je takovejch měst.
Řekni, kdo by se vracel když všude je tisíce cest.
Tenkrát, když si mi Terezo, řekla, že ráda mě máš.
Tenkrát, ptal sem se Terezo kolik mi polibků dáš.
Naposled.
Tak loudám se tím strašným městem sám.
A vím, že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí,
A osamělý město mlčící.
Řekni, kolik je na světě kolik je takovejch měst.
Řekni, kdo bych se vracel když všude je tisíce cest.
Tenkrát, když si mi Terezo, řekla, že ráda mě máš.
Tenkrát, ptal sem se Terezo, kolik mi polibků dáš.
Naposled, naposled.