Hou, hou, hou,
stojí měsíc nad vodou!
Zvědavě se v hloubku dívá,
po kameni ke dnu splývá,
hastrmánek hlavou kývá,
hou, hou, hou,
starou hlavou zelenou.
Hou, hou, hou,
kdo to chodí nocí tou?
Hastrmánku, měsíc stoupá,
už se tobě v okně houpá,
za chvíli se k tobě vloupá,
hou, hou, hou,
ve tvou síňku stříbrnou.
Hou, hou, hou,
měsíc bloudí nad vodou!
Po jezeře tančí vánek,
probudil se hastrmánek,
hastrmánek, tatrmánek,
hou, hou, hou,
bublinky už ze dna jdou.
Vodník se vynoří a mne si oči.
Lesní žínky:
Hou, hou, hou,
hastrmánek nad vodou!
Hastrmánek chce se ženit,
která z vás chce vodu pěnit,
dědka česat, lože změnit,
hou, hou, hou,
s babkou hastrmanovou?
Skotačí kolem vodníka.
Vodník:
I pěkně vítám z lesa k jezeru!
Jakž, je tam smutno bujným slečinkám?
Mám dole na dně samu nádheru
a zlatých rybek na pytle tam mám -
rákosím se kmitnu,
ruku svou jen napnu,
po slečince chňapnu,
za nožky ji chytnu,
stáhnu si ji k nám.
Lapá nemotorně po lesních žínkách.
Lesní žínky:
Hastrmánku, heja hej,
tedy si nás nachytej!
Kterou chytíš, mužíčku,
dá ti pěknou hubičku!
Ale žena, hahaha,
za uši ti vytahá!
Rozutekou se.
Vodník:
Uličnická havěť! Kterak zbrkle pádí!
Horem, dolem, polem - inu, mládí, mládí!
