Alba s touto skladbou:
Proměna,
Pomalu se stmívá, nesvítím,
ani nechci, měl bych čím,
tak rád bych časem šel až tam,
kde to voní tak, jak znám,
a kde se schází z okolí
lidé dobří a ti zlí,
ať nenachází cestu k nám,
ať nenajdou ji ani k vám...
Když na nebi se vznáší mraků pár, to slunce zdá se jak velký dar a když mi svítí tak hledám stín, netopýrům závidím.
Někdy si říkám co je žít, jestli zůstat nebo jít. Často se bojím, vyčkám. A radši se vrátím, kde to znám.
A není v tom víc, než co zná každy znás. Najít závětří, přežít mráz.
To nekonečná touha láká nás jít, proplout údolím, z pramenů pít.
V noci se mi líbí zůstat bdít, tiše dýchat, malý být. Zdá se tak lehké ráno vstát a potom s večerem jít spát.
Už nejsem malý a chtěl bych být, chvíli s hlavou prázdnou jít a nebo s klidnou myslí stát a ráno s novou touhou vstát.
Někdy si říkám co je žít, jestli zůstat nebo jít. Často se bojím, vyčkám. A radši se vrátím, kde to znám.
A není v tom víc, než co zná každy znás. Najít závětří, přežít mráz.
Pomalu se stmívá, nesvítím,
ani nechci, nemám čím,
tak rád bych časem šel až tam,
kde to voní tak, jak znám,
a kde se schází z okolí
lidé dobří a ti zlí,
ať nenachází cestu k nám,
ať nenajdou ji ani k vám...
Tak to bych si přál.
