Vypadáš
Cvážně komicky
a s tebou
Emižít mám navždy
C9cky,
kde
Bje
Bmitvůj
Fpůvab, něha, vzruch,
jsem
Cdimdnes pro
C6tebe míň než
C9vzduch.
Ne
A9máš už
Dmisnahu za pět
Fminík,
z tvé lásky
C9stal se všední
A7zvyk,
ať se mi
F6nikdo nedi
G7ví,
že se mi
Cvšecko
Emiproti
Gmiví,
že
A7ve snech,
Dmiza něž nemo
C7hu, nehraješ
Chlavní
Fúlo
Chu.
Hlídáš mne jako detektiv,
však nebyl
Emiby to žádný
C9div,
Fkdy
Bbych
Bmiměl
Fjiné zábavy,
když
Cdimdoma
C6nic mne neba
C9ví,
ne
A7víš snad
Dmijak mi pije
Fmikrev
tvůj líný
Cnepořádný
A7zjev ?
Když to tak
F6s tebou půjde
G7dál,
to jsem si
Cdal,
Fmito jsem si
Cdal!
Ten župan dej až do sběru než zaviní mou nevěru,
ty zatracené natáčky – to též je slovo do rvačky,
tvá vráska mezi obočím a nuda, kam se otočím.
Mívalas tisíc nápadů, teď věčně nemáš náladu,
a tenhle malicherný tvor měl kdysi smysl pro humor.
Mý přátelé ti nejsou dost, dost nóbl pro tvou důstojnost,
jsem v jejich očích tajtrlík, co rád si na provázek zvyk.
Ty umíš nervy rozehrát, až vzteky nechce se mi spát,
když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal!
Ze srdce kámen by mi spad, kdyby ses chtěla usmívat,
vrať mi to vlídné zázemí a ráj tu mám už na Zemi.
Pokud jde o tvou linii, až příliš se ti rozvíjí,
udělej něco pro krásu, cvič třeba podle rozhlasu,
chtěj se mi líbit jako dřív a svést se nechám kdykoliv.
Poslouchej, jak mám vážný hlas, buď trošku milá na mne zas.
Uměla jsi to víc než dost, když stálas o mou náklonnost.
Což v tobě zhasl všechen cit, vždyť jako dřív to může být,
to štěstí, než jsem si tě vzal, to bych si přál, to bych si přál
