Alba s touto skladbou:
II,
Už nebaví mě,
stále se opakovat,
ja nejsem ten
co se chce vytahovat.
Mě prohlíží si,
jak nějaká černá vdova,
ona je klíč,
k bráně od hřbitova.
Když se den loučí,
nastává správná doba,
a sranda končí,
uvnitř mě spíná zloba.
Kam zamířím,
všude jsem jejím cílem,
ona musí být,
ďáblovým veledílem.
Ref.:
Jak to tak bývá, pravidla určí ona,
stále tě svírá, jak ocelová spona,
na srdce míří a nemine se šípem,
úsměvem hýří a mety bere hopem.
Pohledem svádí,
i s mapou s cesty sejdou,
jak bouře řádí,
když její výzvy selžou.
Gatě prohrává,
kdo sází na svou sílu,
když navíc příjde,
kazatel ztrácí víru.
Ref.:
Jak to tak bývá, pravidla určí ona,
stále tě svírá, jak ocelová spona,
na srdce míří a nemine se šípem,
úsměvem hýří a mety bere hopem.
Jak to tak bývá, pravidla určí ona,
stále tě svírá, jak ocelová spona,
na srdce míří a nemine se šípem,
úsměvem hýří a mety bere hopem.
Někoho láká,
tajemstvím obestřená,
nic nepomáhá,
můžeš být klidně žena,
když zacílí tě,
v nejvyšší moci doufej,
když uloví tě,
tvé jméno dá ti trofej.
Ref.:
Jak to tak bývá, pravidla určí ona,
stále tě svírá jak ocelová spona,
na srdce míří a nemine se šípem,
úsměvem hýří a mety bere hopem.
Jak to tak bývá, pravidla určí ona,
stále tě svírá, jak ocelová spona,
na srdce míří a nemine se šípem,
úsměvem hýří a mety bere hopem.
