Kdo s kl
Emioboukem v r
Hmiuce zk
Emiusil projít sv
Cět,
ten náramně musel se spl
H7ést
a r
Emiychle se vr
Emi/Dátil, n
Hmia zem z výšky slét',
žitím že je pušku v ruce n
Emiést,
jak v p
Amioušti, i u řeky st
Emi
2cdc
ezka je v horách,
když j
Cít chceš za všednosti pr
H7áh,
tak
Emi tvá zbraň
Emi/Dje přít
Hmiel, když výstřel ze skal zní,
zr
Emiada je v soutěskách.
®: V
Emiíru v tvou s
Hmiílu d
Cává ti zbr
Emiaň,
pr
Cohraje, kdo m
Hmiá jen prázdnou dl
Emiaň.
Ber život jak příběh, kterej už se stal,
tehdy snadnej se zdál,
víš, že chceš být, s někým žít, dnes se smát
z těch, co se toulat šli po hvězdách,
kdo vůli měl zdolat hory vysoký,
na štístko zblízka si sáh',
jen tak prošel světem, protože už ví:
zrada je v spoutěskách.
®:
Muž svůj most spálil, za zradu stisknul spoušť
a tváře mu zbledly jak sníh,
pak svý sny hned sbalil, srdce jako poušť,
a tíhu z duše splách' až démon líh,
kdo sám míval ráno ve vlasech vítr z hvězd,
směl písně o tom hrát na štrekách,
psát o touze žít a znát pravdu z dlouhejch cest:
zrada je v soutěskách.
®: + v
Emiíru v tvou s
Hmiílu d
Cává ti zbr
Emiaň, zrada je v soutěskách ...