Je léto jednačtyřicet, svět válka objímá
a její náruč krutá daň první přijímá,
i na mořích se střílí, my už 'scooby-do!' řvem dál,
teď na mořích my vládnem, náš Bismarck je tam král.
Co děl palubu ježí, to hned bys nespočet',
torpéda v bocích leží, tak mírná na pohled,
stroje maj' sílu býků, hned plavbu změní v let,
tak to je křižník Bismarck, zle dopad', s kým se střet'.
Dnem i nocí po něm slídí posádka lodi Hood,
kapitán u svých lidí tak velkou vzbudil chuť
na skalp křížníku Bismarck, tem musí dolů jít,
jen na dně má svý místo, kdo ruší v moři klid.
[Ref]
My najdeme tu ďábla loď, ta musí ke dnu jít,
pak ukáže nám Bismarck, jak umí vodu pít,
na pozdrav stačím poslat pod ponor něco rour,
a pak z křižníku Bismarck zbude jenom vor.
Hood našel Bismarck, když týden v půlce byl,
hned Bismarck začal pálit už na patnáct mil,
v dýmu slunce zašlo, oheň svítil z děl,
jen pár prken se našlo, když Hood se potopil.
Šest chmurných nocí už Hood na dně spí,
celá marína strojí štaci bitevní,
každá loď je na nohou po šest dlouhých dní
a hledá Bismarck, že ho ke dnu připevní.
Nestačil se Bismarck sedmého dne skrýt,
byl to křižník Arca, kdo zlomil ten klid,
jak děla rychle pálí, Bismarck se otáčí,
ten král a pýcha bitev se na dno teď tlačí.
[Ref]
My našli jsme tu ďábla loď a přímo pod ponor
svůj pozdrav jsme ji poslali, šlo jen o něco rour,
já tuhle píseň zpívám jen, aby někdo znal,
jak bublal ke dnu Bismarck, ten moří generál.
