Rec: Jéééé...proč zrovna já tady musím sedět a vymačkávat hlavu jako citrón do toho nekonečného čaje z hyperbol a derivací. Hej satane věd přírodních, chce se mi ubít můj potměšilý obličej podpatkem slov, která se šeptají dívkám a míchají do básní. Tisíce krasavic se teď chvěje. A proč? Touhou po mě ty chobotnice matematických důkazů, která na mě znehybnělého pouty diplomové práce křičíš to své jediné:
REF: | Piš piš! (3x)| nesmíš spát. Jsem jen já, bohyně věd jen měj mě rád.
Tak seď a | Piš piš! (3x)| kafe si dej. Jsem tvé x, tak důkaz lásky ke mě spočítej.
Rec: Hej pojďte blíž vy Archimede, Einsteine a Newtone! Jen se podívejte, k čemu jste mě dohnali! Hele křivítko se křiví a pravítko mi praví: Přece víš... víš, že muž chce ženu, Matlab enum, sobol chce sobolku, topol chce tobolku, Táš chce tašku, diplomat chce diplomatku a diplom chce diplomku - to víš:
REF: | Piš piš! (3x)| nesmíš spát...
(Mezihra)
Rec: To vím, že sám jsem jen kus, spíš mínus než plus, proč má mi sinus důkaz dát. Sám jsem jen půl tak nač počítat dál, to vídím sám jsem tak jsem půl, tak:
REF: | Piš piš! (3x)| nesmíš spát...
Rec: Ale jo, vždyť sedím a píšu. Když muž sází svůj strom, kope hluboko v kamení a bez rýče, já vím. Drsnýma rukama se liší muž od chlapce, to všechno vím. Tak tady sedím a píšu - budu chlap, jaký tady ještě nebyl. Dupnu zlostí a spálím si patu o zemské jádro. Stoupnu na špičky a vymáčku z mraku liják. Rozpálím-li se láskou, vyrostou v Praze palmy. Tak tady sedím a píšu. Dobře Archimede, dobře Newtone, je to nutné? Ale jo, je. Já su tak smutné... Holky počkejte na mě aspoň jediná, nezadejte se mi tady všecky, vždyť já tady sedím a píšu a kaju se důtkama integrálů, abych byl vpuštěn do technického nebe klíčníkem inžnýrem Petrem. No tak holky počkejte na mě, vždyť já budu partie, já budu inženýr! Ja budu partijééééé...