1. Vítr mi hvízdá do uší a já běžím dál
a ještě kilometrů víc než dost před sebou mám,
jako stroj běžím svůj veliký závod
jen proto, abych věděl, jak na tom jsem
a cíl je zoufale daleko tam v dálce - za kopcem.
2. Ještě se cítím plný sil a mám chuť se rvát,
i já bych na stupínku nejvyšším viděl se tak rád,
do spěchu nutí mě vidina slávy,
rozum však říká: šetři síly a dech,
šetři si síly na finiš, jen klid a žádný spěch.
R: To běžci dlouhých tratí ví, že platí pořadí v cíli jen,
nic není dáno předem, i když vedem s velikým náskokem.
Co když nás úprk bezhlavý
naopak příliš brzo unaví?
To běžci dlouhých tratí ví, že platí pořadí v cíli jen.
3. Ničí mě žízeň ukrutná a žár polední,
najednou zdá se mi, že neběžím, že jsem poslední,
mám chuť to vzdát, do trávy si sednout,
pak ale přece jenom vleču se dál,
konečně cíl je tu a já vím, že jsem neprohrál.
R: + [: to běžci dlouhých tratí ví, že platí pořadí v cíli jen. :]
