R:
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Za deštivých nocí u oken vzpomínám,
těžký dech mi myšlenku hlavou prolíná.
Déšť padá na čela, čela neznámých lidí,
zatraceni společností svět nenávidí.
Zoceleni bolestí směřují výších sfér,
sní o lepším světě, kde život hraje fér.
Ve světě, kde podaná ruka není trest,
ve světě, kde slíbená slova drží fest.
Stoka osaměním a jiný cesty není,
otočíš se a ocitneš se v zapomnění.
Jediný krok mimo a z osudu je kat,
není místo pro odpad - šach mat.
R:
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Zavírá oči abys snil o lepších dnech,
realita bolí naděje ve svých snech.
Doufá, že jeden den spatří světlo světa,
vyléčí ho láska a jednoduchá věta.
Každodenní boj s vlastním přesvědčením,
ztrácí sám sebe v chomoutu utrpení.
Ztracený ve výčitkách vlastního já,
dlouhé čekání na změnu se nekoná.
I přes déšť a sníh počasím přichystaný,
naděje a víra v duši poraněný.
strach a bolest svírá jeho dech,
realita bolestí naděje ve svých snech.
R:
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Já ve svých snech, tam naději mám
Ve svých snech, tam naději mám
Než mé tělo se v prach obrátí, budu mít naději ve svých snech!