Alba s touto skladbou:
Sopka ,
Neurobeat,
Proti sobě,
Marie Rottrová Všechno nejlepší,
Marie Rottrová To mám tak ráda,
12x,
Odpočívej v pokoji,
Klasika,
Neurobeat,
Sopka,
Dokavaď můžu dělat kroky, dokavaď cejtim ten pocit, tak je štěstí nade mnou.
Dokavaď mi srdce bije, dokavaď mě můžeš slyšet,
dokavaď se můžu nadechnout.
Dokavaď můžu dělat kroky, dokavaď cejtim ten pocit, tak je štěstí nade mnou.
Dokavaď mi srdce bije, dokavaď mě můžeš slyšet,
dokavaď se můžu nadechnout.
Dokavaď můžu dělat kroky, dokavaď cejtim ten pocit, tak je štěstí nade mnou.
Upřímně milovat znamená, že už nejde o vzhled,
být jen tak vyjímečnej a nechtít za to nikde potlesk,
je to jako bejt na vrcholu a čekat rozbřesk,
zatímco lidi stojej frontu na to, kdo tě skopne.
Ty chceš bejt král večírků a trhák pozornosti,
nacpat si kapsu a mrdat na ty okolnosti,
cejtim ten chlad z tebe, i kdyby si ležel v ohni,
tak by po tobě v popelu zůstalo jenom sto krys.
Jestli je svět nemocnej, tak ty musíš bejt zánět,
měkká kopa plná hnisu, nikde žádná páteř,
kdyby šlo ve svinstvu plavat, tak ty jedeš kraula,
jsi jako špatnej film, kde nejde zmáčknout pauza.
Nastavte zrcadlo, ať se ty zrůdy můžou vidět,
vypněte zvuk, chci je v tom tichu slyšet křičet.
Ne, žádná láska, jenom ta bolest hejbe světem,
můžeš ji utišit, ale neodejde ti s věkem.
Ref.
Dokavaď mi srdce bije, dokavaď mě můžeš slyšet,
dokavaď se můžu nadechnout.
Dokavaď můžu dělat kroky, dokavaď cejtim ten pocit, tak je štěstí nade mnou.
(4x)
Upřímně nesnášet znamená bejt jenom ten člověk,
nosit to na tváři, neschovávat za žádnej oblek,
nepleť si vztek a hněv, to není slovo závist,
je to ta potřeba umět všechno na sebe spálit.
Nechci se naučit ty oči sklopit pro ten profit,
kde není z hůry dar tam nejde hrotit plody z vody.
Když nezbejvá nic než lovit tak, kde už není kořist,
učí se kroky přes hroby aby se vyšel Olymp.
Všude ti klauni, co prodaj duši za reflektory,
umět je obejít, je naučit se chodit v moři.
Myslim, že strach žije v duši - jednou přijde bída,
je dusí tak, že na potkání ti změní výraz.
Vidět, jak štěstí, si ženou svým zvednutym nosem,
je jako hodit molotov přímo před sebou o zem.
Zatím, co mizej nebesa, chtěli by fotku s Bohem,
sleduju ze tmy, jak pomalu se změnit na popel.
Kdybych měl už jedinej nádech,
někdy ztrácím směr kudy jít,
nikdo nechce tam, kde není vítr v zádech,
všechno co mám je chuť to přežít.
A tak si krátím čas, tím že dál jen kráčím,
krátím čas tím, že dál jen kráčím,
krátím čas tím, že dál jen kráčím.
Dál jen kráčím.
Ref.
Dokavaď mi srdce bije, dokavaď mě můžeš slyšet,
dokavaď se můžu nadechnout.
Dokavaď můžu dělat kroky, dokavaď cejtim ten pocit, tak je štěstí nade mnou.
(4x)
