Alba s touto skladbou:
Natur,
Někdy mám pocit, že můj let směřuje dolů,
a tak s flaškou v ruce topim bolest v alkoholu,
v pokoji o tmě sleduju pomalej pád,
ale nejsem sám, všechny mý deprese a já.
Přál bych si přežít tuhle noc a neříct na shledanou,
zavřít oči, probudit se s ranní kocovinou,
jakou odpověď chceš slyšet na otázku jak se mám,
když víš, jak si slzy ze sví tváře utírám.
Jaký to je, koukat na štěstí přes výkladní skříň,
a vědět to, že už nemůžu se dostat blíž,
jestli je to špatnej sen, tak chci už aby přestal,
zmáčknout new game a dát životu restart.
Řeším každou vteřinu jako když je poslední,
a tak vteřina je rok a hodina je století,
v hlavě mi syčí, jestli mám trpět celej život,
páč stačí jeden stisk, aby už bylo navždy ticho.
Viktorie
Z tváře masku nesundávám,
svůj odraz už nepoznávám,
v mých očích to poznáš nejlíp,
nejsem to já když tu nejsi,
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já když tu nejsi,
nejsem to já,
nejsem to já,
nejsem to já,
nejsem to já.
Všude je tma, ale voči mám plně vodevřený,
přijdu si prázdný, přesto samotou naplněný
cejtim tvou ruku, pořád si přijdu voslabený,
všude je hluk, moje vnímání je izolovaný.
Je to snad deprese z myšlenek co se nestaly,
nebo se vrací představy, aby mě na kost sežraly,
nejde to zastavit, tak prostupuju tmou,
a pomalu zjišťuju, že si nejsem jistej ani sebou.
Kam vedou tyhle koleje s rozjetým vlakem,
a cesta tmavym tunelem mě obaluje strachem,
střemhlav ale nepotkám smrt bolestivou,
na konci tunelu mě čeká střet s realitou.
Neslyšíš, nebo mluvim cizim jazykem,
křičím vo pomoc, zatímco si hraješ s provazem,
začínám chápat kam tenhle boj směřuje,
není to válka, je to boj s odrazem v zrcadle.
Viktorie (2x)
Z tváře masku nesundávám,
svůj odraz už nepoznávám,
v mých očích to poznáš nejlíp,
nejsem to já když tu nejsi,
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já (když tu nejsi),
nejsem to já když tu nejsi,
nejsem to já,
nejsem to já,
nejsem to já,
nejsem to já..
