Alba s touto skladbou:
Mozek,
(Prolog:
prof. Rauch: Co se ode mne očekává?
prof. Krafstudt: Spolupráce!
R: Ne, nikdy!
K: Pod generátor!! )
K: Chceš se svíjet, teď cítíš stesk, už nejsi rváč!
Jenom troska na pokraji sil, marně skrýváš pláč!
R: Velká tíha, čím dál víc, dusí mě, ovládá,
ale tobě přísahám, krásný svět se mi zdá.
K: [: Však ty se vzdáš! :]
K: Jásej, blázne, co bys chtěl,
stroj štěstí ti dal.
Radost proudí pod kůží tvou,
co víc sis přál.
R: Krásnou chvíli právě mám,
já chtěl bych se smát.
A co cítím? Ptej se dál,
Zas budu ti lhát.
K: [: Však ty se vzdáš! :]
K: Ztrácíš vůli, jen žádný vzdor a pochopím víc.
Teď jsi loutkou vnímavou, smíš se ohnout a jít.
R: Slabý jsem však chtěls' to sám, myslím jak mám, jsem tvůj
Přesto se chci rozběhnout, marně volal bys stůj
R: [:Však ty se vzdáš:]
roboti: [:Stokrát silnější impulzy vnímá,
stokrát silnější šok.:]
K: Budeš dělat, co ti poručím!
R: NE!
K: Udeř hlavou do stěny!
R: NE!
K: Pokračujem!
K: Krátká dávka a můžeš řvát a bolestí výt.
Jen se týrej, jen se trap jak já budu chtít!
R: Vnímám bílé stěny jen, mlčím, čekám a sním,
jeden dávný, dávný sen, všechno o sobě vím.
[:O sobě vím.:] 3x
K: Budeš dělat, co ti poručím!
R: Ano.
