Do vlasů nafoukal ti podzim vítr,
najednou vypadáš jak nějakej čert,
jak ti to sluší, jako bohyni z mýtů,
tak jako zlatovláskám z čarovnejch her.
Do očí zasedlo ti červený slunce,
hned vedle s dovolením sed jsem si já,
jde z tebe teplo a mně tluče zas srdce,
protože schovám tě v komoře má.
(Už je to) už je to tak, máme společný krvinky propletený,
navzájem hlídáme oběh, aby splín nepad na hemžení.
Když vidím, že jsi někde na duši bílá,
tak snažím prokrvit ti koloběh tvůj,
od vousů a od všeho zčervenáš milá,
zastavím, odvracím, však ty šeptáš: stůj.
Poslechnu, něžně sevřu, do ucha kousnu,
nebe se otočí a začervená,
přesto nám přikývne, vždyť láska jak ve snu,
všechna přání úplný má.
(Už je to) už je to tak, máme společný krvinky propletený,
navzájem hlídáme oběh, aby splín nepad na hemžení.
(Už je to) už je to tak, máme společný krvinky propletený,
navzájem hlídáme oběh, aby splín nepad na hemžení.
