Už zase nic neděláš, zas nic neděláš, chrápeš pořád jenom na tom otomanu po dědkovi. No co na mně koukáš, co koukáš? Jenom koukáš anebo se převaluješ v tom harampádí, kterýho máme plný kůlny, no, to nám bude jednou k užitku, to bude věno pro dceru, nebo co? Ty budižkničemu, ty, jenom leštíš ty svý věčný cibule, ty kutile domácí.
To je hrozný, to je strašnej život, věčne jenom leští cibule, nebo někde leží, anebo se kutí v harampádí, nic jiného neumíš...
To je život, to je zoufalý, Šmarjá, proč já sem si tě vůbec brala...
Mám už dost tvejch snídaní v trávě, těch rán v negližé
Toužím stále po naší kávě
Mám už dost a těžko už snáším tvý stavy beztíže
Bojím se stále, kdy mi dáš vale
Sbal si to svý ráno, o dům dál skus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...
Auto, chata, těch je ti málo, sauna, bazén i pes?!?
Víš ty vůbec co mně to stálo?
Myslel jsem, že se mi to zdálo, co sem toho snes?!?
Tak ti říkám - Adieu, Máňo!
Sbal si to svý ráno, o dům dál skus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...
Teď se hlásím zase o svý práva, zháším lampu co nad nami plála...
Mám už dost tvejch snídaní v trávě, těch rán v negližé
Toužím stále po naší kávě
Mám už dost a těžko už snáším tvý stavy beztíže
Bojím se stále, kdy mi dáš vale
Sbal si to svý ráno, o dům dál skus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...
Sbal si to svý ráno, o dům dál skus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...
Teď se hlásím zase o svý práva, zháším lampu co nad nami plála...
