„Jak řek jsem, zapálim tuhle zem a zmizim za městem, v plamenech zhynou noční můry ženoucí se za světlem, jsem, mistr útěků uprchlík a uprchlík jo..“
Dědek:
Prago Union, utíkej utíkej utíkej dál...
Nikdo nehasí když zahoří, požár v šestym poschodí kam pošťák nechodí a nezvoní (natož 2x)
dým houstne štípe, zaplňuje dům ale vysvětluj to sousedům že trpělivost došla psům,
už nechtěj dál hrát si s ohlodanou kostí, shodou okolností ta smečka psů jsem já, a mě jak děvka cesta svedla, zved jsem se z křesla, poslední ozvěna domova bouchnutí dveří když vzal jsem roha,
je dávno po sezoně, zas provozuje lunapark šílenství v mím městě, haligaly halucinace,
zběsilá jízda na horský dráze, střelnice cukrová vata kterou nikdo nechce, a tak před skřípěním
bizarního lunaparku, prsty do uší si narvu, nohy na ramena vemu, déšť za mnou rozmáčí cesty bahno snadno spoliká mí stopy, spoliká všechny ty delirický roky, horizont přede mnou vlní se svůdně jak ženský boky, tam někde v dálce za nim možná najdu svůj klid, zatím jen utíkám utíkám utíkám utíkám dál, a nemůžu se zastavit.
Prichádzá čas, nečakajme osvobodieňé od jiných....nečakajme ospravedlnieňé ..osvoboďme sa sami.
Deph:
Kámo já chci ven, je moc horko kde teď jsem, noc ta mě brzdí jen, na paty mi šlape den,
je to kolotoč na týhle pouti, okolnosti času žrouti, po stopě jdou ti, nenechám se dostihnouti,
všechno co jsem postavil, cejtim za sebou se hroutit, beton se sypat ocel kroutit, falešnej lesk, mám místenku na expres, pryč z těhlech míst kam by nevlez pes, nezůstane nikdo kdo by nesnes stesk, a tak dál krajina za oknem ubíhá, v odrazu mějch očí v něm něco umírá, mí první druhý a každý další já, nechám v dáli za sebou co nejvíc to dá, kde mě nikdo nepozná, tam venku uvnitř sebe, dokud zbylo aspoň trochu světla co mě vede, počítám dny, jak patníky u cesty, já jsem tady kde jsi ty, héj, zapomeň na to ať si kde si, peklo je stejně vždycky hned vedle, zas o okýnko dál jdeme....je na čase..
Překlad by Deflex
