Alba s touto skladbou:
Popelka,
A události letí jak namydlený blesk,
jen barvy ať jdou k pleti a bota ať má lesk,
a události pádí a události jdou
a Katku drhnou v kádi a Dorku šněrujou,
jen, kolovrátku, zpívej,
co vidíš v těchto zdech,
jak jedna tone v mydlinách
a druhá ztrácí dech.
. Je dobrá každá rada a žádná záruka,
té jedné sukně padá, té druhé paruka,
s tou jednou spadla židle, snad byla z papíru,
a druhá bere vidle, no - na manikýru,
jen, kolovrátku, zpívej, já vím, že je to tak,
být skromný, to je nad zlato
i nad šlechtický znak.
Teď buďme pěkně zticha,
dnes bude třetí bál
princ jen smutně vzdychá a stejně tak pan král,
má prince krásná cizinka ráda či nerada,
o tom se právě koná teď velká porada,
jen, kolovrátku, zpívej a tichem dej se vést,
jak vymyslel pan hofmistr, no - geniální lest.
A už to jede a už to chytá dech,
a koho to sem vede pan rádce po schodech,
pročpak je v tváři rudý a zrychlený má tep
a nač ty velké sudy a nač v těch sudech lep,
jen, kolovrátku, zpívej a nic se nedej zmást,
to na Popelku nalíčili tu důmyslnou past.
Ach, běda, běda, běda, jak se to mohlo stát,
už po tři dny princ hledá tu, kterou má tak rád,
už prošel širé kraje a prošel každý kout,
tu, jež tak půvabná je, však nelze naleznout,
jen, kolovrátku, zpívej,
jsou dívky samý smích,
střevíček jako Popelka však nemá žádná z nich.
Znám dívky jako růže a něžné jako pel,
co svlékly by se z kůže, jen kdyby princ je chtěl,
a leckterou znám krásku, co zhlouplá bůhví čím,
dá vlastní zdraví v sázku, jen aby hrála prim,
jen, kolovrátku, zpívej
a hezky nahlas křič o tom, jak chudák náš pan princ je láskou celý pryč.
