Pamatuješ? Ten den ti bylo šestnáct. Bylo léto a všechno a všichni ti připadali fajn. Byla si šťastná jak málá holčička, když dostane svojí první panenku.
Když večer začal padat sníh, lehce, potihu, tak jako vždycky. Ten sníh se třpytil a byl skvělej. Svět přes něj vypadal krásně a všechno bylo snadný. Jen nátáhnout ruku.
Od toho dne se svět změnil k lepšímu. Zmizeli problémy a na všechno byl čas. Spousta času kterej příjemně utíkal. Byla si plná ideálů a nadějí a každej tě měl rád. zahodilas dětství a tvářila se děsně dospěle. Léto skončilo tak rychle, tak rychle jako by už žádný další nemělo nikdy přijít. Slyšíš holčičko? Tys to vůbec nezaregistrovala! slyšíš holčičko? Padá sníh. Rychle nastav ruku než přestane!
Pozor, problém. Naštěstí jde lehce vyřešit,vždyť škola přece neni důležitá. Skvělý, teď už nemusíš nic, jenom žít. Seš si jistá že kdykoliv budeš něco chtít, tak to dokážeš. Proč teď? Klidně zejtra, za tejden, kdykoliv. Seš šťastná, připadáš si jako v pohádce, ale tahle je lepší, dospělá. Zdá se ti trapnej princ se svojí pusou šípkový růžence. To tvůj kluk je mnohem lepší, protože pokaždý když se s ním miluješ tak začne venku padat sníh. Ten sníh je skvělej! I když už to tak nejiskří. To nic, žiješ v praze tak je to od smogu. Notak, podej mu ruku. Nevadí, skus druhou!
Coje? Co se děje? Nic. Asi se ti něco zdálo. Seš hrozně smutná, protože tvůj kluk šel. 4 roky bude pryč. Ale to přece znamená... Ne, je to dobrý. Má naštěstí spoustu kamarádů a to znamená že sněžit nepřestane. Hej, holčičko, vždyť ty sis vůbec neuvědomila že na zemi se sníh mění v bláto. Stojíš v něm, slyšíš? Nekoukej nahoru, nepodávej ruku! Slyšíš? Jaktože to nejde?
Prachy? Na co potřebuješ peníze? A proč se před tebou nechávají kluci z party zapírat? Vždyť přece nic nechceš, jenom... Správně! Vykašli se na ně. Ještě že si se seznámila s jinejma. Vidíš? ty už ti dávno říkali poď s náma, tamto sou svině. A svět je zase děsně fajn a nový známí v pohodě.. Už ani nemusíš nikam chodit. Je stokrát lepší bejt v bytě, tam totiž taky sněží. Ten sníh tolik nejiskří, ani neni tak bílej. A musí ho bejt víc a častějš a víc a častějš, ale to ti je přece jedno. Už nic nemáš a nic nechceš jenom snít. Je ticho a všechno je bílý jak sníh a vedle tvý postele seděj nějaký dva cizí chlapy a pořád se na něco ptaj. Z kapačky do tebe pomalu teče cizí krev, ale to je přece jedno.
Už dost. Probudila si se celá zpocená a ptáš se sama sebe proč máš tak špatný sny? Rychle musíš zapomenout, vždyť je přece léto, krásně. A dneska je ti šestnáct. Před barákem na tebe čeká tvůj novej kluk, se kterým je ti dobře a seš šťastná jak málá holčička, když dostane svojí první panenku. A tvůj kluk má pro tebe dárek za kterej mu děkuješ. To by mi žádnej jinej nedal to si jenom myslíš. Se díváš jak začíná sněžit, ten sníh padá potichu a třpytí se tak, jako vždycky na začátku.
Sepsáno podle poslechu - Koudy 01/2009
