Alba s touto skladbou:
Luděk Nekuda a Plavci,
Tak či tak, už se stalo, už se přihodilo.
Tak či tak, to smůla je větší, než-li bylo milo.
Kdo ví, zda mohlo se to vůbec stát,
však není třeba říkat ano, stačí snad...
Žil jednou hodný chlapec, čtyřicet mu bylo let,
měl jenom otce, matku a svůj malý dětský svět.
Až řek jedenkrát, chci tati si brát
za ženu dívku Boženu, snad budeš ji znát.
Ach, běda, co dál? Na to tatínek lkal,
ta dívka je sestra tvá, což matka neví!
Tak či tak, už se stalo, už se přihodilo.
Tak či tak, to smůla je větší, než-li bylo milo.
Dvě léta pak žil chlapec dále sám,
však za dva roky řek, tati přání mám,
znáš Blaženu, tu chtěl bych za ženu,
je štíhlá jako prut, má dům a sedum krůt.
Ach, běda, co dál? Na to tatínek lkal,
Blažena je sestra tvá, což matka neví!
Tak či tak, už se stalo, už se přihodilo.
Tak či tak, to smůla je větší, než-li bylo milo.
A léta ubíhají, padá vlas,
syn popsal blok a říká otci zas,
zde v bloku čteš na čtyřicet jmen žen,
vyber mi kterou chceš, ať už jsem oženěn!
Ach, běda, co dál? Na to tatínek lkal,
ty všechny jsou sestry tvé, což matka neví!
Tak či tak, už se stalo, už se přihodilo.
Tak či tak, to smůla je větší, než-li bylo milo.
I rozhodl se syn a před matkou si klek
a s usedavým pláčem všechno, všechno ji řek.
I zasmála se matka, řekla, klidně se žeň,
tvůj otec není otcem tvým, však on to neví!
Tak či tak, už se stalo, už se přihodilo.
Tak či tak, to smůla je větší, než-li bylo milo...
