Musel jsem se smát, když mi kamarád
nejlepší a z mých vlastně poslední
dlouze vyprávěl jaké štěstí měl
neboť poznal prý dívku nevšední,
a tak jsem mu rád půjčil padesát řek mi jenom dík a pak odlét k ní
to ženské dokáží, když nejsme na stráži,
tak nám rozum zabední
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
svým hostům rád, sám otvírám.
Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
sám uklízím, sám usínám.
Musel jsem se smát, když mi kamarád
nejlepší a z mých vlastně poslední
u mých dveřích stál a pak již mi dal oznáméní své přímo svatební
a já blázen žil, ještě do těch chvyl, tím že se mu dřív v hlavě rozední
to ženské dokáží, když nejsme na stráži,
tak nám rozum zabední.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
svým hostům rád, sám otvírám.
Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
sám uklízím, sám usínám.
Musel jsem se smát, když mi kamarád
nejlepší a z mých vlastně poslední,
vrácel padesát, a to bylo snad po tom co já vím tak za deset dní
moc neměl co říct a už vůbec nic o té zázračné dívce nevšední
to ženské dokáží, po svatbě ukáží každá teprv co je v ní.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
svým hostům rád, sám otvírám.
Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
sám uklízím, sám usínám.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
svým hostům rád, sám otvírám.
Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
sám uklízím, sám usínám.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám,
svým hostům rád.
