Alba s touto skladbou:
NeMoc,
Zatýkám
Nikdy se nepřestanu ohlížet za sebe,
Bojím se pohledů jejich očí, i odrazů v zrcadle.
Když jdu po ulici, připadám si, jako když se kloužu na ledě,
Často mám na mále, pomočuju se v MHD.
Na velkou si dojdu jenom doma, jinde si připadám v nebezpečí,
Když něco není tak, jak chci, okamžitě se rozbrečím.
Na záchodě se dloubu v nose, a pak mi teče červená,
Jsem v neustálým stresu z lidí, od září do června.
Když jdu mezi regálama, zpátky musím stejnou cestou,
Jinak se sesypu, nejhorší je zvládnout to nezapomenout.
Bojím se promluvit na prodavačku, 8 rohlíků,
Stejně je to s alkoholem, piju doma, seru na putiku.
Kafe bystří smysly, žádnej klavír v dosahu nezůstane zaprášenej,
Přestanu teprve, až když budu mít každej prst zlomenej.
Nerad vycházím z pokoje, i když pod postel se nedívám,
Ve skříni mám omalovánky...
Máma mi vytýká, že mi práce nic neříká,
Ale jediný, co mě ve skutečnosti zajímá
Je jak před lidma utíkat, do vlastního světa,
Kde se občas sám před sebou zatýkám.
Zatýkám, utíkám, tikám, cvak cvak,
Počítám vteřiny, ale čím dál hloubějš padám.
Nedojídám večeře, prej sme to, co jíme,
Nechci aby ze mě nezbylo nic, buď můj přítel.
4-----
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt...
Nechci existovat tam, kde svý řešení nepotkám,
Bože dej mi rozhřešení, ale už se nedočkám.
Směju se fotkám, protože i když mě vyfotíš, nejsem tam,
Neexistuju nikde, možná jenom v tvojí hlavě.
Sem černá ovce rodiny, teda tý lepší poloviny,
Maj prdel z mojí ofiny, pošlu vás do Číny.
Moje světlo pro tebe jen vrhá stíny, nestarám se
O okolí, po citový stránce mě vlastně nic nebolí.
Po chodníku musím jít v lichých krocích podle barev dlaždiček,
Počítám si to za průběhu, včetně úhlopříček.
Když udělám tři kroky na bílý, musím udělat tři i na tmavý,
Vůbec mi nevadí, že se se mnou nikdo nebaví.
Svoje narozeniny neslavím, svíčky nejsou působivý,
Posunuju tácy rovně, když sou posunutý nebo křivý.
Propočítávám délku praskliny na zdi jako na google mapě,
Rozum sem vyměnil, teďka hnije v zástavě.
Nerozpoznám krásnou holku od tý ještě krásnější,
Všechny sou stejný, jedna víc než druhá upřímnější
Vůči mojí osobnosti, o který si povrchne myslí, že jí vidí,
Ale já sem vlastně romantik, mám rád, když hoří.
Vnitřně mě vzrušuje plamen ohně, zápalky sou moje moucha,
Moucha bez křídel už taky není tolik moucha.
Neuvědomuju si, po čem prahne moje touha,
Ale ouha, když se moje kolečkový křeslo porouchá.
Mám slabý nohy, rodiče říkali, že saju všechny prachy,
Protože sem k hovnu, vážej si víc mýho bráchy.
Vzdělání už nedostanu, chtěl sem dělat hrobaře,
Ale neunesu lopatu a bez lopaty nejsou koláče.
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt sám,
Nechci už bejt sám, nechci už bejt...
