Alba s touto skladbou:
Šmoulénium,
Zpověď,
Táborák
Když tak sedím venku, u táboráku a koukám do ohně,
Vidím děti, jak pobíhaj a nesou si s sebou pochodně.
Nese to do mých očí povodně, ve kterejch se utápím,
I když si sám zatápím, nepřikládám ochotně.
Všichni sou tak šťastný, pro dnešní večer vše za hlavu hodili,
Jakoby svět nevnímali a znovu se narodili.
To já nedokážu, musím přemejšlet, co všechno by mohlo bejt,
Ale co mám dělat, když už i myšlenky bolej.
Všude se válí pivo, jenže já to vážně nechci pít,
Já vím, že zvykat si a odvykat si je to samý, co žít.
A pořád jen hledat místo, kde by sme byli spokojený,
Nejen sami se sebou, do gauče u televize zabořený.
Tak já ti nevím, nějak mě to hledání přechází,
S tím, jak přesný opaky nacházím, z cesty scházím.
Přišli sme nazí, odejdeme taky tak, ale kam?
Lidi se sdružujou, protože nikdo nechce chcípnout sám.
A až to přijde, ať nejsem při vědomí,
Ve spánku, mozek se nic nedozví.
Je jednoduchý lhát sám sobě, ale co okolí,
To se vždycky davu podvolí, i když to bolí.
A až to přijde, ať je to aspoň rychlý,
Jako byste mi zdroj ze sítě vypli.
Jenže, kde se bere energie, co mě žene dál,
Jen proto, abych přežívat dokázal?
(A až to přijde, ať nejsem při vědomí,
Ve spánku, mozek se nic nedozví.
Je jednoduchý lhát sám sobě, ale co okolí,
To se vždycky davu podvolí, i když to bolí.
A až to přijde, ať je to aspoň rychlý,
Jako byste mi zdroj ze sítě vypli.
Jenže, kde se bere energie, co mě žene dál,
Jen proto, abych přežívat dokázal?) (filter)
16 solo kytara
A až to přijde, ať nejsem při vědomí,
A světlo z táboráku mě do očí nepálí.
Děti se vrátí domů i se svými rodiči,
Budou si vyprávět navzájem svý zážitky.
Já se budu dívat pečlivě,
Rozplynu se tiše do oblak.
Možná to zní tak děsivě,
Ale je to přesně naopak...
