Alba s touto skladbou:
Sunshine vol.2,
Každej text píšu, jakoby byl poslední,
Když se probouzím při rozednění až po poledni.
Všechno, co mi dáš, to si vezmu a nevrátím,
Zadržím to v sobě, dokud to bude možný.
Jsem skleník, kterej má v sobě spoustu děr,
Nikdo už mě nezasklí, a tak je to fér.
Mám tě v sobě, už ze mě nikdy neunikneš,
I když vidíš cestu, bojíš se, že se pořežeš.
Nebylo to mým cílem, nebylo by cílu bez cesty,
Nebylo by cesty bez bytí existence slunce.
Nebylo by měsíce bez bytí existence slunečního žáru,
A tak o tom, co ve mně svět pěstuje, nemám páru.
Možná trávu nebo jiný zakázaný ovoce,
Ale všechno se jednou dozvíš, až to přijde na řadu.
Nebylo by řady bez neúnavných čekatelů,
Zůstaň ve mně, budu tvý vězení včetně dozorců.
Všechno, co se do mě dostalo, ve mně zůstalo,
A až jednou exploduju, zasáhne to i rogalo.
Nikdo se už nebude ptát, co se vlastně stalo,
Protože nebude nikdo, komu by došlo, že nic nezůstalo.
Všechna ta tichost, ta plachost mýho jednání
Je jenom zdání, protože uvnitř mně něco strašně pálí.
Začínám věřit, že už mě nikdy nic nezachrání,
Přestávám toužit i potom, aby mě vůbec někdo zachránil.
Strašně to bolí, ale snažím se vzdorovat,
Rovnováha musí bejt, někdo jí musí zachovat.
Svět po mně chce, abych ho jednoduše vynuloval,
Rád bych, kdybych tě nemiloval...
Všechno se zdá, jako bych to viděl dvakrát,
Přes svoje zamlžený skla, nedám najevo, že nedokážu plakat.
Někdo na mě nalepil plakát,
Nedokážu to přečíst, je tu spoustu záhad.
Co nevyřeším, hádanka za hádankou, otázka za otázkou,
Vajíčko za pomlázkou, světla, co nezhasnou.
Šestky v kostkách nepadnou, s příčinou neapnou,
Klapky neklapnou a dveře se nezavřou.
Víš, lidi říkají, že nemám city,
Ale jestli je to tak, myslíš si to i ty?
Chovám se podle toho, kam mě city zahnaly,
A kde mě všichni ostatní trpět nechali.
Nejsou to karty, co je tu falešný,
A na čem záleží, to se vzdálí.
Nejsou to skály, čeho by jsme se báli,
Jsou to city, který by za něco stály... (to pálí...)
A tak NeMoc už je vyléčená, Zpověď uzavřená,
Opona shozená na zem a Království uhasíná.
Teď jen čekám, kdy všechno, cos mi dala,
Ti zase vrátím, i kdybys to nechtěla.
Pokud si to vezmeš, bude to konec všeho,
Nebo jenom něčeho, co vlastně nikdy nevzniklo.
Možná je to jenom v mojí skleněný hlavě,
A to je důvod, proč bych mozek nechal v zástavě.
Jak by mohl někdo zamrznout v představě,
Když je tak strašný teplo, tajou i ledovce.
Jestli je to kvůli mně a nebo tobě, to se můžem dohadovat,
Ale stejně se nemůžem pozitivního konce dobrat.
Protože vždycky musím něco zbabrat, absolutně,
Přemejšlím, proč moje plody působí nechutně.
To, co ve mně pěstujete, je nenávist k sobě samýmu,
K páru nahýmu, paranormálnímu splínu.
A tak jednou splynu se vzduchem,
Stanu se jeho součástí, ne-li jeho tvůrcem.
Odpůrem racionalismu v nachu,
Když cítím pachuť toho, jak jsem v šachu.
Teď už je to jenom vztah o vztahu,
Měsíce a Slunce, jestli máš odvahu.
Zapomeneš, že jsem kdy něco řek,
Vezmu si lék a ani pes by neštěk.
I když mi všichni dávají na jevo, že moje sklo,
Má jistou hodnotu, mně je to jedno.
Když mojí hlavu ovládá teplo, dusno,
Pusto, prázdno, často přeřezávám lano.
Přeřízni - to lano - pokud si - myslíš, že - nevěřím - v zázraky -
Tak mě nech - houpat se - na smyčce - svobody.
Z náhody - plynou jen - podvody - zbořený - baráky - chci taky - Chci v nich mít - svatební - obřady - je čas to - zabalit.
Neřešit - svědomí - závazky - zakázky - bejt z lásky - unaven -
Už nechci
Nic víc, než - rest in peace - vybouchnu - navždycky - střepy se - Rozletí - do všech svě-tovejch stran - zapomeň, - že někdy
Existo-val někdo - jako já - budu tu - napořád - i když ne -
Fyzicky - můžeš jen - vzpomínat - na Měsíc - bez světla - z oblohy.
Jsme jenom - divadlo - pro Bohy - hrající - mariáš - o naše - osudy.
Všechno světlo se jen dalo do pohybu,
Částice se třou o sebe, o vlastní energii nepochybuj.
Dala jsi mi víc než si měla, nekonečný světlo,
Který nedokážu vstřebat, jsi můj ráj i peklo.
Aby se neřeklo, nechám ti na památku reliéf,
Abys neměla důvod svítit, až budu mít pohřeb.
Vytvořila jsi mozaiku na zemi s mojí pomocí,
Ale víš, tohle je jen skleníkovej efekt...
Čím víc svítíš, tím víc se vařím, blázním,
Jsem jako tvoje erupce na Zemi, jako vzduch se vypařím, jen tobě patřím.
