Alba s touto skladbou:
Sunshine,
Nejsem to já, kdo tě v noci zahřívá,
Nejsi to ty, žárovka, co se často přehřívá.
Nejsme to my, ale to proto, že by sme moc chtěli,
Víc než bysme mohli, chtěli by sme objevit.
Nejsem to já, kdo ti přeje dobrou noc,
Nejsi to ty, kdo vymejšlí každej novej glos.
Nejsme to my, ale přesto se tak tváříme,
Ale upřímně, jak dlouhej je náš pinocciův nos?
Nejsem to já... už ne, už jsem jen to, co zbylo,
Slepila si střepy ze zrcadla, co se ve tvojícho očích odrazilo.
Ale kdyby tě to, co si viděla, odradilo od hříchů,
Vykašlu se na pýchu a sladko-hořko-kyselou příchuť.
Nejsi to ty... kdo mě zachránil od záchrany někoho jinýho,
Všechno jednou vystydne, předešlej i nadcházející život.
Rozumím tvým lžím, svým způsobem jediným osobním,
Až se odpojím, pochopím co tím vším, vlastně myslím.
Nejsme to my... kdo vytvořil peklo v nebi,
Bez potřeby se oběsit bych asi ani nepřežil.
Můžu pořád hledat laso, i když bych radši žlutý maso,
Sadomaso nebo svíčky, ve výsledku je to vlastně úplně jedno.
Asi si moc vymejšlím, víš, že tohle není pravda,
Lžu o tom, že lžu, z plevelu je moje zahrada.
Musím si to kompenzovat, a tvoje rozrušená nálada
Se projevuje na tom, že všechno není taková paráda...
Nejsem to já, kdo tě v noci zahřívá,
Nejsi to ty, žárovka, co se často přehřívá.
Nejsme to my, ale to proto, že by sme moc chtěli,
Víc než bysme mohli, chtěli by sme objevit.
Nejsem to já, kdo ti přeje dobrou noc,
Nejsi to ty, kdo vymejšlí každej novej glos.
Nejsme to my, ale přesto se tak tváříme,
Ale upřímně, jak dlouhej je náš pinocciův nos?
Nejsem to já... kdo tě slyší každou noc řvát,
Když nemůžu spát a to se stává při usínání několikrát.
Polibky do prázdna, zavři mý oči, abych viděl, kdo se dívá,
Kdo se svlíká za tvými zády, a potom výpověď křivá.
Nejsi to ty... kdo pod mojí peřinou každou noc usíná,
Pohledem za víčkama uhýbá, kdo si smrti moc užívá.
Hádej, který slovo často používám? NOC!
Protože je to půlka dne, třičtvrtě mě a měsíc prosí slunce o pomoc!
Nejsme to my... kdo řeší cizí pohromy a v opilosti se opírá o domy,
Zbouraný víc než Sin City, nikdy už nezazvoní zvony pro pozůstalý.
Co nezůstali zastíněný stínama minulosti před budoucností,
A současnost je nám u prdele, dokud se neopijem vlastní nemocí.
Svoboda! svoboda! Blíží se zespoda i zeshora,
A co zapříčinila neshoda shodku, co ze schodů spadla?
Ale jsme to my? když si vytvoříme peklo i ráj?
A nebo jen iluze sledující iluzi z iluze, když se dveře otvíraj.
Nejsem to já, kdo tě v noci zahřívá,
Nejsi to ty, žárovka, co se často přehřívá.
Nejsme to my, ale to proto, že by sme moc chtěli,
Víc než bysme mohli, chtěli by sme objevit.
Nejsem to já, kdo ti přeje dobrou noc,
Nejsi to ty, kdo vymejšlí každej novej glos.
Nejsme to my, ale přesto se tak tváříme,
Ale upřímně, jak dlouhej je náš pinocciův nos?
