Alba s touto skladbou:
Road Movie ,
Road Movie,
Dopisy z Waldheimu,
Zpověď,
Děkuju všem, co mě doprovodili až sem,
Všem, co přehlíželi, že jsem blázen.
Nebyla to dlouhá cesta, za to rozmanitá,
Osobní rozhodnutí se nevyčítá.
Jsem na kopci, kde to tak dobře znám,
Už svítá, a tak rozjímám.
Co by přines další den, další plán,
Veselý ptáky poslouchám.
Do toho nahrávám poslední vzkazy,
O tom, že v pekle nejsou sebevrazi.
V dálce vidím první metro v tunelu,
A tak si tady v trávě ustelu.
Víš, jednou v životě mám plán, co vyjde,
Protože závisí jen a jen na mně.
Nikdo nezkazí to, co už je zkažený,
A co je zkažený, to se do koše vyhodí.
200 Newtonů, hrdlo semknu,
Promáčknu a už se nenadechnu.
Už si nový alba neposlechnu,
Ale to už taky nějak zvládnu.
Tak moc mě bolí hlava, bolí mě nahrávat,
Bolí mě i jen lidi poslouchat.
Slyším jak mě obepíná tráva,
Paní, co mě najde, bude mít záchvat.
Vidíš mě tady, na konci cesty,
S promáčklým hrdlem na zemi.
Není to smutný, přece každej má svou volbu,
A já sem se rozhod pro svobodu, pro svobodu, pro svobodu.
Vidíš mě tady, na konci cesty,
S promáčklým hrdlem na zemi.
Není to smutný, přece každej má svou volbu,
A já sem se rozhod pro svobodu...
Hodně toho nevyšlo, víc než vyšlo,
Chtěl sem zestárnout a mít po boku křídlo.
Po druhým boku Tebe a kafe,
Ale asi i duoteizmus má svý meze.
A teď, po flašce mám křeče,
S bolestí hlavy je to fakt neúnosný.
Je to most, co se přibližuje k řece,
Ale co, to nevadí, jsem nemocný.
Možná, že už i delší dobu nežiju,
Nebo si tak aspoň nepřipadám, čí je to vina?
Nalhávám si, že nekouřím a nepiju,
Jenže když je příležitost, tak si dám.
Fakty nedávaj prostor pro možnosti,
Asi jako co by byl život bez bolesti.
Proto si myslím, že tohle bude lepší,
Nezvládám se dostávat z křečí.
200 Newtonů, hrdlo semknu,
Promáčknu a už se nenadechnu.
Sem si jistej, že potkám Medtnera,
Že potkám Nikolu, Hanku, Lucku a Pepana.
Budu jíst svý nejoblíbenější jídla,
Nejsem anděl, ale narostou mi křídla.
Mami, prosím, ať tě podrží Míra,
A po mně snad nezbude tak velká díra.
Bože, za to nemůžeš Ty. Všechno je věc harmonie a ne rytmu...
Vidíš mě tady, na konci cesty,
S promáčklým hrdlem na zemi.
Není to smutný, přece každej má svou volbu,
A já sem se rozhod pro svobodu, pro svobodu, pro svobodu.
Vidíš mě tady, na konci cesty,
S promáčklým hrdlem na zemi.
Není to smutný, přece každej má svou volbu,
A já sem se rozhod pro svobodu...
