Alba s touto skladbou:
Nejsme si cizí,
Duff ft. Pracktik,
Sunshine vol.2,
20 letů,
Rybí tuk,
Stáli jsme spolu v mlze, pocit jako když mrznem,
Dívali se skrze prsty, uvězněni v čase, vesmír je nám málo, plujem časoprostorem.
Přívěšek na prsech, jsi středem mléčný dráze,
Já jsem středem tebe, v každým záhybu, příčina každý slze.
Důkaz, že i po odmlce ze sebe dokážu udělat blbce,
Jenom tichá verze měsíce, jen ty můžeš být na odvrácený stránce.
Dozorce mý tvrze, na zdi počítat čtverce, pěst v boxerce,
Každopádným výhercem, logika i kontroverze, ticho i konverzace.
Strojvůdce mýho vlaku, ořech, co se svým bytím zavděčí veverce,
Číňan ve večerce vděčnej za nákup, když pak má co koupit dcerce.
Přípravek na koberce, co mě vždycky vyčistí, televizním hercem,
Tyč, co tvoří každovečerní oporu nejoblíbenější striptérce.
Můžeme tu stát celý dny, večery, beze slov i se slovy,
Bez lidí i s lidmi, oblečení i nazí, pozorovat změny oblohy.
Jakoby nebe bylo talíř, a my si mohli vybrat, co zrovna budem jíst,
Vím, že máš hlad, jsi k tomu všemu i kniha, ve který dokážu číst.
Obklopuje nás mlha, nemám potřebu s tebou zdrhat,
I takhle je nás málo vidět, mlhu poskytla sprcha.
Jak ses tak svlíkla, podívala se na mě, abych tě následoval,
Odjel z toho ostrova a pochopil, že není čas na kávovar.
Není čas, kdy bys chtěla mít filozofa, ale přesto žádáš kouzla,
Rty sis skousla, a tak vím, že nápadů je třeba spousta.
Mlčet o tom, že si stloustla, pořád se vejdem do sprchovýho kouta,
Je to dvouhra, pro čtyři ruce, divadlo a já tvoje loutka.
Jsi můj prostor i čas, když tě držím za ruku nebo pas,
Horko i mráz, rovina i sráz, na lednici vzkaz, že se vrátíš zas.
Temno i jas, těžko i snáz, minimum i max, telepatickej fax,
Bolest i mast, obraz, co se maluje zpodmojich řas, a to je jen část, kterou obklopila mlha...
Stojíme spolu v mlze, v moři na stejný vlně,
Plujeme tam, kam se nám zachce, úplně nebo pomyslně.
A až to skončí, zabalím si tě jako dárek v bavlně,
Patrně proto se na mě koukáš tak mlsně, vidím tě matně.
Nevím, jestli je to špatně, ale pamatuješ tenkrát v šatně?
Mně se líbily ty šaty, a ty sis je musela koupit, vypadáš úchvatně.
Další noc je na snadě, a já se houpu na hraně jestli se koupat v zlatě,
Nebo v neposlední řadě koupit nový lahve a pak spolu zapadnem.
Pořád musím opakovat, že jsi moje Sunshine, slunce,
Potichu a lehounce, suneme se z mlhy, ještě není konce.
Měsíc je ti vždycky nakloněn, ať už kladem nebo záporem,
Občas něco opakujem sborem unisono nebo ostinatem.
A jak tak chodíš kolem, bez pantoflí, jenom v županu,
Říkám si, že už nikdy neodejdu, a navždycky zůstanu.
Pokud zítra ráno nevstanu, přesunu se tak akorát k pijánu,
Zahraju ti, jak si představuju nirvánu, i když ateismem tě klamu.
Neplánuj nic víc než je třeba, zejtra si dáme pro změnu vanu,
Otevřela's srdce jako bránu, do který vstupuju a za kterou zůstanu.
A každej vlak občas musí vjet do depa, ale to se vstřebá,
Odjedu do prava, přijedu z leva, děláš, že jsi slepá.
Ale to ty mě oslepuješ, i když ti mlha vydatně pomáhá,
Nepůjdem se osušit? podívat se na nějaký videa.
Večerní zprávy, co sice nejsou pravý, falešný jak oktávy,
Hrneček kávy, kašlat na mravy, být pyšný jako pávi.
Vyzkoušet teplotu lávy, zkoumat tvoje tvary, hrát si, že sme zdravý,
Vymýšlet si svoje grafy o všech skutečnostech, co nejsou pravý.
Tak já ti nevím, asi mi ta mlha leze na mozek,
Ale proč ne, když ujíždím na tak krásný droze. Slunce v mlze...
