Hovno je řešením všeho
Co oči nevidí, to srdce nebolí,
Kam nedohlédne zrak, to hudba prozradí.
Stoupenci míru, na každým drbu je něco pravdy,
Aplikuj, cenzuru na všechny svý city.
Aby lidi nepoznali, kde tkví slabina,
Svážou tě, i to stopový množství lásky.
Potencionální zákon? Samotná cesta je cíl,
Abys zapadal jako celek, musíš znát každej díl.
Pohřeb, to je jen sociální maškara,
Nikdo se neptá, jestli je důležitá zásada.
Člověk nezapadá, pokud nevyužívá koalice,
Ale čerstvá rána je nejdřív potřeba zahojit se.
V novinách titulky, vytržený z kontextu,
Kult osobnosti a před tím přezkoušení ze znalosti kodexu.
Batoh plnej semtexu, neznalost neomlouvá,
Promiň „brácho“, já sem stará škola.
Spokojenost, to je jen doměnka z iluze,
Kterou ti vytváří společnost, nestačíš se probouzet z nouze.
Kopec neštěstí, který nestačíš uklízet,
Zástup slečínek, který se nepřestanou nabízet.
Kola ve stroji času se začaly asi protáčet,
A to je důvod, proč neskládat jednoduchej frazém.
Potom už jen hudba na mou duši jako stimulant,
Akorát nedokážu držet pořád rovně volant.
Je potřeba zapojit všechny smysly a chápat souvislosti,
Protože to je to jediný, o co tu běží.
Ukvapený rozhodnutí, to lidi často hodnotí,
Vzpomínaj na starý dobrý časy, ale furt nový fotky fotí.
Svět se bortí, nám všem pod nohama,
Budem se klamat a věřit ve všechny futuráma.
Vymejšlet slogany o všudypřítomným dokonalým životě,
Já vo tom vím svoje, všechno to mám na kokotě!
Počínaje lidstvem, s dokonalým světem,
Jak pro koho, láska je jenom slovo
Ale málokdo naplní dočista jeho význam,
Všechno končí prohrou a všechno do teď je na hovno.
Počínaje lidstvem, s dokonalým světem,
Jak pro koho, láska je jenom slovo
Ale málokdo naplní dočista jeho význam,
Všechno končí prohrou, hovno je řešením všeho.
Kolik věcí bys obětoval pro pomoc ostatním,
Pokud neodpovíš, je mi to úplně jasný.
Občas je těžký dodržet termín,
Toť známka dospělosti, nikoliv z těhlech končin.
Při pohledu z okna, jedoucího vlaku,
Mě dostává hudba v uších do rozpaků.
Nemám sluchátka, mám to všechno v hlavě,
Nýbrž ostatní skutečnosti sou na snadě.
V periferii času, v důležitosti okamžiku,
Kdy myšlením zanevřu na realitu a uteču.
Mívám často kliku v tom, že mě lidi zbožňují,
A to je důležitý, bejt v jejich hlavní vizi.
Problémy mizí, v případě, že nějaký přibyly,
Já vím, mnoho otazníků, který už nevysvětlím.
Nemůžu nebo nechci, to všechno pohltil čas,
Vsugerovaná choroba, nebo talent snad?
Nehodlám se obhajovat, chyby byly, budou vždycky,
Jen můžu ještě regulovat jejich výskyt.
Hromada hnoje na zahradě lecos prozradí, lecos skryje,
Je pak jednoduchý vyhrát bez boje.
Žebrám o úctu, od těch, co jsou ode mě nejdál,
Program má zpoždění, už je plnej sál.
Lidi čekaj, ale čekaj úplně marně,
Vlastně maj mě za blbce, když povídaj v krámě.
Poslední kapkou sem na to všechno kápnul,
Prostřel sem stůl, ale jinak pořád stejnej záhul.
Pozornost poté strhnula úplně jiná osoba,
Já byl v tu chvíli malej, ale ne doslova.
Chtěl sem se postavit, ale byl sem sražen na kolena,
Donucen sténat, od tý doby nepřišla změna.
Furt vnímám svět jenom jako negativní vlny,
Který mi jenom odpíraj to, co Raduji.
Počínaje lidstvem, s dokonalým světem,
Jak pro koho, láska je jenom slovo
Ale málokdo naplní dočista jeho význam,
Všechno končí prohrou a všechno do teď je na hovno.
Počínaje lidstvem, s dokonalým světem,
Jak pro koho, láska je jenom slovo
Ale málokdo naplní dočista jeho význam,
Všechno končí prohrou, hovno je řešením všeho.
