Alba s touto skladbou:
Zpověď,
Když natáhnu ruku, a ta jen tak procitne oblakem dýmu,
Představy jsou absurdní a já už ztrácím sílu.
Chodím a chodím, jenže chodníky jsou zakázaný,
Krk s klavírem lanem uvázaný, tričko vykasaný.
Takhle mě to doprovází, když do nosu narazí,
Medem se to už neslepí, a za zádama vrazi.
I když jsme nazí, můžeme ze sebe něco svléknout,
Převleky, co svléknout už jen tak nejdou.
Stůj co stůj, bojujeme o svůj kus štěstí,
Ale pak přijde zákon a chce vzít i to, co sme neměli.
Uvnitř hlavy se to hemží nápady jako lidma na náměstí,
Když ale začne pršet, lidi by zmoknout nechtěli.
Jenže najít osobu, co přežije všechny vánice,
Projede všechny dálnice, aby našla svýho prince
Je štěstí, kterýho se nemůžu jen tak dotknout,
Ale k dokonalosti je přeci třeba souhlas obou.
Když natáhnu ruku, a ta narazí o zrcadlo,
Nevidím se tak, jak bych chtěl, a je mi mdlo.
V duši jedno pravidlo, ve vzduchu o několik víc,
Knížky tolik neřeknou, když nevíš, jak je číst.
Dotkni se mě, abych věděl, jak bolí, když mě hladíš,
Když se někdo pokusí, bude upálen jako kacíř.
Si tak daleko, jako Paříž, tak daleko, jak moc voníš,
Tak daleko, jak já v očích vidím plamen, co ve tmě hoří.
Prašť jako uhoď, ozvěny se ztrácí v moři,
A netvoři, co nevytvoří mír, si připadají jako Bozi.
Metodou pokus-omyl, vánoční strom nikdo nenazdobil
Tak, jak ho chtěli jiní a proto jsem ho na zem shodil.
Ublížit není od cesty, když hrozí ztráta nevěsty,
Dotkni se mě, ať vím, že sme spolu na věky - beze lsti.
Jako Adam a Eva bez listí, jako ženich bez nevěsty,
Jako Radost bez nevěry, jenže tomu uši neuvěří.
To je tak, když ti schází to, co ještě v rukou nedržíš,
Celej svět se točí okolo toho, kdy se do normálu vrátíš.
Realita tvrdí, že není tak tvrdá, jak by se mohla zdát,
Učíme se z chyb, ale větší učitel může bejt jenom strach.
Žít je potom těžší a těžší, už nelze tančit tak lehce,
Při myšlence na jedince, co by se neměl dotknout věnce.
Ale co je potom chyba, žít a nebo přežívat,
Jen tak ve větru plápolat a všechno pod parket zakopat.
Všechno, co znáš, nedá se pokládat za fakt,
Když se necháš zlákat, a nemusí to bejt cesta zla.
Může to bejt špatně, i když dobro čiší zpozarohu,
Dobrou číši pochval Bohu, zlom vaz a nebo zlom si nohu.
Za to, co smím a nebo mohu, zaplatil jsem cestu slovu,
Znovu a znovu hořím, protože bych jinak skončil v lochu.
Lítat neumím, ale až po mně jednou najdete vzkaz,
Odjeli sme do Německa, nehledejte nás...
Dotkni se svých snů, jestli je tma,
Já budu tvoje lampa, abys na cestu viděla.
Až mě uvidíš v dálce stát,
Nepřestaň se mě i přesto dotýkat.
Dotkni se mých dlaní, jestli máš špatný zdání,
Já se tě už nepustím, být s tebou mě svádí.
Až nás uvidíš plakat dál,
Nezoufej a přidej se k nám.
To je tak, když dva lidi rozděluje to, co je pojí,
Protéká řeka mezi těmi, co na sebe ze břehů volají.
I když to nemusí bejt potají, příroda si vezme,
Všechno, co jí dáš, a pak čistá mysl už neusne.
Víčka klesnou, život zůstane, po těle husí kůže,
Když by mysl hřešila, ale tělo nemůže.
Tisíce stužek padaj z oblohy na naše hlavy,
Přišly se podívat davy, pro svejch pár minut slávy.
Ale my, my si hlídáme vlastní tajemství,
Že až odejdou, jejich hlasy už nikdy neodezní.
A přitom nás vězní a nepustí mimo společnej vesmír,
I když obsahuje cizí planety, o kterejch se neví
Ať už je to roucho vlka nebo figurka dotančila,
Dort tisíce pater, dcera tisíce matek.
Stovky a stovky fotek, co nevylíčí zármutek,
Ale až zdrhnu, budu já ten zmetek?
To je tak, když svý oči opouštěj slzy,
Přitom, když odpouští rozum někomu, kdo neublíží.
Sklo se potom tříští na menší a menší kousky,
Slzy do výstřihu sklouzly a tam si jen tak blouzní.
Do setmění, dokud nebudeš muset zpátky domů,
Kdo tě doprovodí, dokud nedojde ke zlomu
Všecko nevyřeší čísla, vyřeší to zákon?
Nebo jsme jen otroci času a zalejváme záhon?
Občas je to zbytečný, už třeba nevyrostem,
Ale naše moudrost nás drží zpátky za plotem.
Je-li to moudrý, tak ten plot na červeno natřem,
Protože dokud nevybledne červená, budu chodit kolem.
S tajemstvím na srdci, že budoucnost je jistá,
Protože když proběhne jiskra, na oheň se chystá.
A kdybys třeba pochybovala, přečti si vzkaz,
Až odjedeme do Německa, prosím, navštivte Nás...
Dotkni se svých snů, jestli je tma,
Já budu tvoje lampa, abys na cestu viděla.
Až mě uvidíš v dálce stát,
Nepřestaň se mě i přesto dotýkat.
Dotkni se mých dlaní, jestli máš špatný zdání,
Já se tě už nepustím, být s tebou mě svádí.
Až nás uvidíš plakat dál,
Nezoufej a přidej se k nám.
