Z lásky prý ses přišla vdát,
míň, sestro, o tvůj závoj dbát,
máš ho mít, teď při něm stůj,
má z dýmu plášť, vždyť býval můj.
Prohrát smí i dobrý hráč,
v síni štěstí skrývám pláč,
hrát si smí dobrý jak dráč,
soucit má a umí lhát.
S kým to kráčíš,
bílou síní,
kdy ho vrátíš ?
Od své lásky klíč ti dám,
klíč k mým snům, co dávno znám,
je příliš než láska tvá,
má se skrývá.
Co dát ti já už mám,
to chtěl by mi říct snad sám,
na chvíli krátkou chór vám zpívá,
čas mi zbývá.
Pár prstýnků je zlatý důl,
máš, sestro, dárků plný stůl,
lásce mé, co já mám dát,
slib mu vrátím, ať má tě rád.
Závod zved, líbáš se s ním,
pláču, ale nežárlím,
chtít ho teď, to už je hřích,
cítím žár, pálící smích.
S kým to kráčíš,
bílou síní,
kdy ho vrátíš ?
Od své lásky klíč ti dám,
klíč k mým snům, co dávno znám,
je příliš než láska tvá,
má se skrývá.
Co dát ti já už mám,
to chtěl by mi říct snad sám,
na chvíli krátkou chór vám zpívá,
přát mi zbývá.
