Kamera vybírá ty, kteří se smějí a nezívají
a s novým hercem staré frašky stejnou píseň zpívají.
Seriál obyčejných problémů, obyčejných bohatých,
soutěž tupých tváří a výher milionových.
Žádná možnost výběru, žádná možnost volby,
jsou připoutaní ke stěžňům potápějících se lodí.
Sledují vítr a čekají, od řečí daleko ke skutkům.
Dávný zákon, dávný systém,
dávná diktatura předsudků.
Vrána k vráně sedne si za každého počasí.
Lidé stále čekají, že se někdy vyčasí,
někam si ho zařadí, s někým si ho spojí,
masky kryjí pravé tváře, kterých se tolik bojí.
Žádná možnost výběru, žádná možnost volby,
jsou připoutaní ke stěžňům potápějících se lodí.
V pokoře klečí před křížem, zpovídají se ze svých přestupků.
Dávný zákon, dávný systém,
dávná diktatura předsudků.
Ze všech nejlíp svoji práci dělá stroj,
který o jejím smyslu nepřemýšlí.
Najde si tě v poslední chýši rozpadlé,
dobře ví kdy přijde čas, aby přišli ti říct:
tento kus země domovem je tvým,
obehnaný drátem ostnatým.
Červená, bílá, modrý klín, svobodní a přesto v zajetí
spolu, ale ne v objetí, krajem jde mor.
Šťastná je země, které vládne lid,
šťastní jsou i chudí vedle bohatých.
Zapni si tu krabici a podívej,
tolik úsměvů na šťastných tvářích, a co ty?
Špatně jsi to tu pochopil, tady je start a tam cíl,
červená, bílá modrý klín, svobodní a přesto v zajetí,
spolu, ale ne v objetí, krajem jde mor.
Žádná možnost výběru, žádná možnost volby,
jsou připoutaní ke stěžňům potápějících se lodí.
Obklopeni samým bohatstvím, dožijí stejně jen ve smutku.
Dávný zákon, dávný systém,
dávná diktatura předsudků.
