Chtějí, abys pochopil, že budeš vždycky sám,
že cesta, která vede ven je jedna jediná.
Chtějí, abys jako oni chápal tento svět,
chtějí, abys uvěřil, že dvě a dvě je pět.
Bojíš se světla a bojíš se tmy,
bojíš se tepla a bojíš se zimy,
bojíš se věcí a bojíš se lidí,
bojíš se vlastního svědomí.
Bojíš se dobra, že by mohlo být zlem,
bojíš se pravdy, že by mohla být lží.
Zdecimovaný tímto systémem,
bojíš se vlastního strachu.
Nechceš před zlem zavřít oči,
proto chtějí, abys měl strach.
Nechceš se přizpůsobit,
tak chtějí aby ses bál,
plynu, štítů, vodních děl,
mříží v oknech vězení,
ztráty lidí nejbližších,
ztráty věcí nejdražších.
Ráno jako ostatní, mraky smogu za oknem,
pod kterým sem a tam jezdí auto za autem.
Možná, že dnes jedno z nich u tvých dveří zastaví,
ve jménu zákona teď půjdete z námi.
Ve jménu zákona vás tady zatýkám,
přišel jsi odnikud a kráčíš do nikam.
Hlasité výstřely tichou ranní tmou
bez dopisu na rozloučenou.
