CŘíkávali:"To je on, ten,
Fco se stále
Cbojí,
to snad ani není chlap, když neumí se
Gprát,"
Cjeho jméno zapoměli, a
Fkdo chtěl hodit
Cblátem,
ten klidně blátem házel, ostat
Gní se mohli
Csmát.
Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl,
od té doby uběhla už hezká řádka dní,
můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl,
co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.
CStůj, klidně stůj a drž se
Fzpátky, chlapče
C
1f63
můj,
od maléru drž se raději
Gdál,
Cruku na to dej, špatný
Fpříklad ve mně
Cměj,
já na siláka rád si často
Ghrál,
teď vidíš sám, za co můj život
Cstál."
Pak
Dpřešla léta a pravá láska
Gdo cesty mu
Dvešla,
byla krásná jako sen, a kdekdo závi
Aděl,
když
Djednou byla sama,
Gna návštěvu
Dpřišlo
pár nezvaných hostí, každý
Adělal to, co
Dchtěl.
Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče,
pochopil, že stane se jen to, co udělá,
kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo,
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.
DStůj, klidně stůj a drž se
Gzpátky, chlapče
Dmůj,
od maléru drž se raději
Adál,
Druku na to dej, špatný
Gpříklad ve mně
Dměj,
já na siláka rád si často
Ahrál,
teď vidíš sám, za co můj život
Dstál."
EKdyž po stopách těch výtečníků
Ašel rozvážným
Ekrokem,
prázdno v duši měl a v očích divný
Hchlad,
jen
Emalou chvíli volali:"To je
Aten, co se
Ebojí,"
pak v tichu náhle byl by slyšet
Hšpendlík, kdyby
Espad'.
Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran,
když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
"Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám."
Rec: A pro sebe si řekl:
Já
Ecelý život svůj se držel
Azpátky, táto
Emůj,
vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc
Hpřál,
však
Enemá smyslu víc ráně
Anastavovat
Elíc,
když chlapem zkrátka člověk už se
Hstal,
tak přijde někdy čas, aby se
Epral.
Říkávali: "To je on, ten,
Aco se stále
Ebojí ..."