Dálkový bus
LAZARUS
Tichý pasažér, co přikryl se,
Časopisem a bezesným polštářem,
Když přes hřeben hor měsíc se vznes,
Procitl a spatřil, jak kolem ubíhá
Venkovská krajina.
Statkář po boku manželky spící,
Přemítá, jaký život musí být,
Dálkař zatáčí na jih,
Na Washington, D.C.
Matka s dítětem, děcko možná dvouměsíční,
Přichystané k spánku, k nakojení,
Pak stín Kapitolu přejel mu tvář,
A jeho srdce vzplanulo touhou po volnosti.
Otec bez hnutí jak z kamene,
Pastýř, co spočinul u stáda,
A ten dálkař míří na západ,
K Dallasu, přes Little Rock.
WAHZINAK
Ach můj drahý, drahý Sale,
Pouštní měsíc budiž mi svědkem,
Nemám peněz bych jela na Východ,
Ale vím, že se již brzy shledáme.
LAZARUS
Dorazili jsme na dallaské předměstí,
Kousek od "Travnatého Pahorku",
Kde vůdce padl, kde město krvácelo,
Tepu života a citu vzdálen po tolik dlouhých let,
Slyší zas hudbu hrát a po španělsku povídat.
Pohraniční hlídka z Tucsonu nastoupila do busu:
POHRANIČNÍK
Nějací vetřelci zde? Raději se sami přihlaste
Co třeba ty, chlapče?
Vypadáš, jako bys měl trochu španělské krve,
Ty "Habla Ingles", rozumím správně?
SAl
Ano, já jsem vetřelec, až z Marsu.
Přišel jsem na Zem z jiného vesmíru.
A kdybych třeba celý život procestoval,
Vy za mnou budete stále v závěsu,
Vy za mnou zůstanete v závěsu.
LAZARUS
Ale přece nemůže nechat svůj strach za zády,
Vzpomíná na každý chvat smrtící,
Výkřiky unášené větrem,
Přízračné z prachu postavy,
Přízračné z prachu postavy,
Přízračné z prachu postavy.
