Rozhodně to nevypadá jako láska
Dnes jsem se zaregistroval u voleb,
Připadal jsem si jak osel;
Ale neměl jsem prostě na výběr,
Tuhle kousek za gymplem,
Přemýšlel jsem nad druhým veršem;
Znáš to, cítit se jak osel?
Lidi to opakují pořád dokola,
A to i když je to vskutku tak;
Však, co za svědomí se mi to pořád lepí na boty?
Co je zač to svědomí, co se mi pořád lepí na boty?
Páč to rozhodně nevypadá jako láska.
Slza skáplá z elektrolytu a soli se skládá,
Chemie pláče hříchy či viny nerozkládá;
Tak co za svědomí se mi to pořád lepí na boty?
Co je zač to svědomí, co se mi pořád lepí na boty?
Páč to rozhodně nevypadá jako láska.
A jak cítíš, že to asi vypadá?
Vypadá to jako hrozba;
Hlas ti v hlavě zní, kéž bys ho umlčel;
To není vtip, bez legrace;
Nemoc z nevyslovitelného,
Rozhodně nevypadá jako láska.
Bez vtipů, bez legrace;
I kus kuřete či sušenka ke kávě vypadá víc jako láska.
Yay! Boo!
Yay! Boo!
Zase vedle, zase vedle,
Asi jsem zase úplně vedle,
Opět vedle,
Asi jsem zase vedle,
Znovu vedle,
Třeba jsem zase šlápl vedle,
Pamatuji si, jak v srpnu v devadesátém třetím,
To jsem byl vedle, a možná jsem zas;
Vzpomínám, že můj nejlepší kámoš se změnil v nepřítele,
Takže když jsem byl jednou vedle, mohu být zas.
Vzpomínám, jak jsem jednou byl, během dodávky v Birminghamu;
Jó, ale to rozhodně nevypadalo jako láska,
Rozhodně ne láska, určitě ne láska, určitě ne láska,
Žádná láska, ne, žádná láska.
To - hle - roz – hod - ně
Ne – ní - jako – láska.
