Stále víc se vzdalujeme
Stále víc se vzdaluješ,
Stále víc se vzdaluješ,
To víš, čím blíž jsi cíli,
Tím spíš uklouzneš.
Znal jsem jednoho muže,
Pocházel z města,
Kde jsem vyrůstal.
On nesl svou vášeň k jisté ženě,
Jak trnem korunovaný král.
A on řekl:
"Delores,
Žiji jen strachem svým,
Že má láska mne přemůže
Až se jednou vytratím."
Stále víc se vzdaluješ,
Stále víc se vzdaluješ,
To víš, čím blíž jsi cíli,
Tím spíš uklouzneš.
A znal jsem jednu ženu,
Co manželkou se stala.
A to jsou jediná slova,
Se kterými se s životem prala;
Ona říkala jen:
"Dobrý den, hlavně že neprší;
Špatné dny jsou ty,
Které jen tak proležím,
Myslíc na věci,
Co nebudou a nikdy nebyly."
Stále víc se vzdaluješ,
Stále víc se vzdaluješ,
To víš, čím blíže jsi cíli,
Tím spíš uklouzneš.
A já znal i otce, co syna měl,
On všech svých skutků příčiny,
Vysvětlit mu chtěl.
Dlouhou cestu utratil,
Jen aby mu vše objasnil
Pak spícího chlapce políbil,
A domů se navrátil.
Stále víc se vzdaluješ,
Stále víc se vzdaluješ,
To víš, čím blíže jsi cíli,
Tím spíš uklouzneš.
Jen Bůh ví, jen Bůh vše zná,
Bůh má své plány
Informace však, jak se zdá,
Smrtelníkům nejsou přány.
A tak žijeme a pracujeme,
Svou mzdu sbíráme;
Myslíme, že dálnicí svištíme,
Však cíli se stále víc vzdalujeme.
