René a Georgette Magritte se svým pejskem a válkou světovou
René a Georgette Magritte se svým pejskem
Poté, co válka skončila;
Se vrátili do svého hotelového apartmá,
A Georgette dveře odemkla…
Pak, lehce se šatů vzdávajíc,
V měsíčním osvětlení roztančili se …
Za Žárem měsíce…
Za Tučňáky…
Za Žluvami…
Za hlasem Saténové pětice…
Věky zakázanou hudbou,
Jejich touhou jedinou –
René A Georgette Magritte
Se svým pejskem a válkou světovou…
René A Georgette Magritte
Se svým pejskem a válkou světovou;
Se procházeli po Christopher Street,
A zastavili se před módní pánskou výlohou…
I takový manekýni,
Na stylový oblek mají…
A ty imigranty dva;
Brzy rozplakají…
Tak jako Zář měsíce…
Tučňáci…
Žluvy…
A Saténová pětice…
Přivály k nim lehounce,
Ozvěny smíchu a dětských her…
René A Georgette Magritte i jejich pes;
Aprés la guerre…
Bok po boku,
Ulehnout nakonec šli…
Dekády míjejí jak Indiáni běžící;
Čas lacino promarníš…
Až ráno vstanou,
Zjistí, že všechny jejich svršky
Se jak milenci propletly…
René a Georgette Magritte,
Se svým psem a válkou světovou;
Povečeřeli s mocenskou elitou,
Aby jim pak do ložnice nahlédli dírkou klíčovou...
A co si myslíš, že asi uschovali,
V zmražené přihrádce na srdci?
Žár měsíce…
S Tučňáky…
Žluvami…
A hlas Saténové pětice…
Pro teď a navždy,
Tak, jak to musí být;
René a Georgette Magritte se svým pejskem,
Musí i po válce žít.