Jednou byl jeden oceán
Jednou byl jeden oceán,
Ale teď je z něj náhorní pláň;
Něco nezadržitelného se do běhu dá,
Nic se nezměnilo, však všechno je jinak.
Je to bezvýchodná záležitost a tebe už sezení znudilo,
Pořád jen myslíš na to jak se jí vzdát, je to jak nikotinová závislost;
Přemýšlím nad tím každý den přes týden,
Když pak z okna pohlížím, obzor je temný a bezútěšný dost.
Pryč odtud,
Jak se mohu jen dostat ven?;
Přemýšlím odtud jen,
Kam se mohu dostat, když chci odtud pryč?
A kdy si už nechám proplatit svůj vítězný lístek,
A se všemi závazky a spory spálím svou minulost?
Chtěl bych zatřepat všemi větvemi v Ráji,
A učinit každou ze svých lásek láskou na věčnost.
Počítám, že jednou byl jeden oceán,
Ale teď je z něj náhorní pláň;
Něco nezadržitelného se do běhu dá,
A nic se nezměnilo, však všechno je jinak.
Našel jsem si pokoj v srdci města,
Za mostem jen kousíček,
Horká pizza, TV a pivo v ledničce,
Ale jsem v pohodě, otevřený, to je můj dar,
Mohu se v dopravní zácpě plavit, mohu se s proudem hnát;
Domů zas?
Ne, už nechci domů víc
Myslíš na domov zas?
Mně už domov neříká nic.
Ale pak přijde dopis z domova,
Rukopis potrhaný, zmatený;
Něco nezadržitelného se do běhu dá,
A nic se nezměnilo, však všechno je jinak.
Skrz chrámovou mozaiku probleskla rudá kobaltová zář,
A roztřepené manžety a límce byly přišité aureolami zlacených dratví;
Sbor pak zapěl "Jednou byl jeden oceán"
A všechna rodová jména a jejich chvalozpěvy z nebe slétly
Rozechvělé jak emocí listopád.
Zatímco se vůbec nic nezměnilo, ale všechno je jinak.
