Vím, co vím
Sjela si mne od hlavy až k patě,
A mám dojem, že si řekla
Že jí za to stojím;
Tedy, stojím, v rámci omezených možností,
Co jedna volná noc nabízí;
Povídá mi: „Neznáme se my dva už,
Z filmařova večírku?
Já na to:
„Kdo jsem já, bych proti větru dul.“
Já jen vím, co vím,
A zpívám, co jsem řek‘;
Kdo přijde, musí jít,
To je jediné, co schovávám,
Na pozadí hlavy mé.
Pak řekla: „Něco z tebe vyzařuje,
Co vskutku Prachy připomíná mi“;
Je to ten typ holky,
Která ráda říká takové věci,
Co nejsou ani za mák legrační.;
Podívám: „Co to má znamenat,
Já že ti vskutku Prachy připomínám?“
Ona na to:
„Kdo jsem já, bych proti větru dul.“
Já jen vím, co vím,
A zpívám, co jsem řek‘;
Kdo přijde, musí jít,
To je jediné, co nacházím,
Vzadu v hlavě mé.
Tak lehce se nesla,
Jediné, co mne napadlo, bylo „ jak slunce hřála“,
Povídám: „Nejsi ty ta ženská,
Co nedávno Fulbrighta dostala?“
Ona pak řekla: „Neznáme se my dva už,
Z filmařova večírku?
A já na to:
„Kdo jsem já, bych proti větru dul.“
Já jen vím, co vím,
A zpívám, co jsem řek‘;
Kdo přijde, musí jít,
To je jediné, co nacházím,
Vzadu v hlavě mé.
