Táta a dcera
Když se náhle probouzíš se vzpomínkou na zlý sen,
A na zlomek vteřiny si nemůžeš vzpomenout, kde jsi,
Stačí jen okno pootevřít a vzhůru za vzpomínkou se vznést,
Na louku v horách, kde počítávali jsme každou z padlých hvězd.
Já vím, že bude zářit věčně, to světlo, co vidím nad tebou,
A ač nemohu zaručit, že se nic strašlivého neskrývá pod postýlkou tvou,
Budu vždy na stráži u tebe stát jako pohlednice s Golden Retrieverem,
A nikdy tě neopustím dříve, než v hlavičce utkví ti sladký sen.
Budu se dívat, jak záříš,
Na to, jak vyrůstáš popatřím,
A pak pro tebe znamení nakreslím,
Ať už navždycky víš,
Že od těch dob, co jedna s jednou znamenají dvě,
Nemohl víc milovat dceru svou její tatínek.
Své intuici věř,
Je to, jak když na ryby jdeš,
Nahodíš návnadu a doufáš, že zabere;
Ale svůj čas bys neměla promrhat,
Trápit se nad trhem,
Lidské rase se pokoušet pomáhat,
Co se o přežití noci nejtěžší rve.
Budu se dívat, jak záříš,
Na to, jak vyrůstáš popatřím,
A pak pro tebe znamení nakreslím,
Ať už navždycky víš,
Že od těch dob, co jedna s jednou znamenají dvě,
Nemohl víc milovat dceru svou její tatínek.
