Alba s touto skladbou:
Národe, povstaň!,
Ležím sražen ve tmě,
objímajíc milovanou zem a čas stojí.
Rozbité jsou moje city,
hrdé srdce krvácí a bolí.
Na nebi hvězdy vidět nejsou,
v ohnivé duši žár už zhas.
Studenou tmou lži se nesou,
jsem jen mdlé tělo šelmám napospas.
Ref:
Jak mohl jsem si myslet, že do všeho vidím?
Jak mohl jsem žár potlačit, oheň nechat rozdupat?
Zas někomu jsem věřil, že k lepšímu vše změní.
On utrhl mi křídla, strčil a následoval pád.
Již znám jen nenávist a vztek,
snad ještě je skrytá jiskra hluboko uvnitř.
Tolik bylo ohně a zbylo jen pár jizev,
já už nechci srdci věřit.
Teď mám být msty nůž
a ty ten květ raněný.
Né! Já nejsem vrah, jen oheň zhas.
Holka, puklo srdce bolavý.
Ref:
Jak mohl jsem si myslet, že do všeho vidím?
Jak mohl jsem žár potlačit, oheň nechat rozdupat?
Zas někomu jsem věřil, že k lepšímu vše změní.
On rozbil moje city, já přestal jsem mít rád.
Vzplálé plameny snadno umírají, ale jizvy, lásko moje -
ty zůstávaj.
