Alba s touto skladbou:
Poslední rytíř,
Licentia Poetica.
Ve tvých rukou.
Občas se stává, že ti život mizí někam.
Neznámo kam víš jen, že tě čeká změna.
Bojíš se hledat sám se ti nedivím.
Všichni jsme stejní vyčteš to z dějin.
Nevíš co bude, nikdo to neví.
Je to jak masiv, co musíš přejít.
Co bylo není, vždy se s tím nesmíříš.
A člověk hledí oslepen v šedi.
Svět se něják změnil, když to tak vnímáš.
Je to jen teď, dnes a ne zítra.
Kde byla síla cítíš jen chyby.
Bolest a chlad všechno to ničí.
Život je takovej, jsme jenom lidi.
Musíš si uvědomit, že někam míříš.
Je to fakt daný, co bylo neovlivníš.
Zas bude líp! Vím to tak slyšíš?!
Stoupáš vzhůru ke hvězdám,
jen ptáš se jestli znáš, co bude zítra.
Lítáš ani nevíš sám, jestli máš co máš,
jestli sám to dáš.
Kdo ti řekl, že by život byl tak snadnej.
Všichni na ramenech nesem tíhu světa.
Každej je jinej, každej má předpoklady.
Je to jen na tobě, ty musíš hledat.
Víra je silná. Pomáhá, když už nevíš.
Žijeme v době, kdy se mnohé mění.
Občas to nevidíš, občas to nedoceníš.
Ale máš hlas, tak proč být němí.
Bylo nám dáno, tak proč se trápit.
Co bylo, bylo ty věci nejdou vrátit.
Je to jak závod s nejistou tratí,
a ikdyž neběžíš tak musíš platit.
Říkám to pořád i ty si uvědom
je to jen v tobě, ve tvojí hlavě.
Myšlenky, činy všechno to před tebou,
i když si architekt tak musíš stavět.
Stoupám vzhůru ke hvězdám
a nemusíš se ptát co bude zítra
Lítám tam, kam chci sám
a vím, že to dám a vím, že to dám.
Stoupám vzhůru ke hvězdám
a znám, co znám, drží mě víra
Lítám tam kam chci sám
a v rukou to mám sám vím, že to dám.
V rukou to mám, sám vím že to dám, sám víš, že to dáš.
Je to ve tvých rukou, jenom ve tvých rukou
