GROW VISION:
Tato skladba je věnovaná všem, kteří už nemůžou být mezi námi.
Stále na vás vzpomínáme.
Dívaj se na nás shora, jak tady žijem dole,
ta myšlenka na ně, mě nepřestane bolet.
Je to alfa-omega, je to černá-bílá,
toto není svět, kde nikdo neumírá.
Jak řekl moudrý člověk, je to jen další cesta,
nejde udělat víc, nejde udělat nic.
Nepomůžou gesta, modlitby a činy
oni tu byli s námi, my jsme tu byli s nimi.
Věřím, že je jim dobře, že mají vlastní svět.
Ten svět je krásný zevnitř, nejenom na pohled.
A jak nám ten čas plyne, bolesti míň a míň
a my jim vzdáváme čest, k nebi tím vzíváním.
A když si na to vzpomenu, tak mám v očích slzy,
snívám o tom, že třeba uvidim je brzy,
že se naše dlaně dotknou a těla spojí v jedno,
už nikdy neodejdou.
Ref.:
Tato píseň patří vám (vám), zbyly vzpomínky i ten pocit,
že jsem tak sám (sám), nic nevrátí naše milé zpátky k nám (nám),
navždy uzamčené v mém srdci já vás mám (mám)
a tak (a tak) otáčím list, tudle kapitolu končívám.
PACKET:
Nemůžu říct, jestli žijeme jen jednou,
když člověk odejde, tu zůstane jen temno.
Sám proto věřim, že je duše nesmrtelnou,
když cesty rozdělí, tak jednou se zas sejdou.
Jsi přeci víc, než jen jiskra uvnitř těla,
co jen tak přeskočila, když se země chvěla.
Daleko víc, než nám říká dnešní věda,
i když to nedokáže, hlavní se nebát.
Ti kteří nežijí, tu stejně jsou dál se mnou,
jsou to ty vzpomínky co dáváj sílu zvednout.
Zvednout tvé tělo, když leží dole,
jen zavři oči, cítíš energii kolem.
A jestli cítíš, nosíš uvitř jejich odkaz,
díky za možnost, že jsem měl tu čest je poznat.
Dali mi poselství a já ti je teď předám,
jsi víc než myslíš, to tělo je jen obal.
Ref.:
Tato píseň patří vám (vám), zbyly vzpomínky i ten pocit,
že jsem tak sám (sám), nic nevrátí naše milé zpátky k nám (nám),
navždy uzamčené v mém srdci já vás mám (mám)
a tak (a tak) otáčím list, tudle kapitolu končívám.
GROW VISION:
Všechno to plyne hrozně rychle
a vy tu nejste a tady nám všem chybíte.
Lhal bych, když bych řekl, že je mi to jedno,
těžko dejchám i po dnech co už uplnyulo.
Když si vzpomenu, je to jako včera,
není nic horšího, než když odejde rodina.
Smrt je svině, všude kolem je chlad,
je to můj nepřítel, proti ní budu bojovat.
I když má větší moc a sílu pro mě je mimo,
když jednou přijde, radši sejmu sebe prvního.
Bere všechno, mě vzala hodně v jeden rok,
zůstaly jen vzpomínky a v srdci prázdno.
Marně koukám na fotky, kterých je málo,
prosím o pár minut navíc, aby mi zbylo.
Abych mohl říct to sbohem, který jsem nemoh,
který leží pořád ve mě, tak dole.
Je to konec, jejich kniha už je dopsaná,
SBOHEM, naposledy posílám.
Mám dojem, že proti tomu není obrana,
to pochop, že to tak všechno dopadá.
Oni odešli, jsou pryč, zůstali jsme sami,
Bye bye tam k nim, navždy milováni.
Věřim, že to s námi navždy budou,
i když je nevidim, v srdcích zůstanou.
Ref.:
Tato píseň patří vám (vám), zbyly vzpomínky i ten pocit,
že jsem tak sám (sám), nic nevrátí naše milé zpátky k nám (nám),
navždy uzamčené v mém srdci já vás mám (mám)
a tak (a tak) otáčím list, tudle kapitolu končívám.
