Už noc se loučí s ránem a vítr šel spát,
Stromy odkládaj závoj z mohutných stínů
střechy borovic zachytly noční déšt?,
jako máma tvý slzy,co životem máš nést.
Umírá modrý plamen v lese prší,
z ohniště stoupá pára z mokrýho dříví
hledíš k plamenům a hledáš osud svůj,
dneska s kamennou tváří,sedí tu přítel tvůj : a říká ?
R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál,
těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám.
láska je prevít,umí tě pěkně vzít
když nejvíc věříš,že s tebou bude snít.
Pojd?se mnou brouzdat trávu a pokus se žít,
vždyt? každý prošel blátem,to se tak stává,
rmoutit se nesmíš,já tu bolest znám,
samorost přece,nebude nikdy trám.
Zažeň to chmurný ráno a pojd? ke mně blíž,
z cigaret popel svítí do obrysů tváří,
sedíš protože to duši pomáhá
a já tuším tvá slova co mysl ovládá : jak říká ?
R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál,
těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám.
láska je prevít,umí tě pěkně vzít
když nejvíc věříš,že s tebou bude snít.
R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál,
těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám.
láska je prevít,umí tě pěkně vzít
když nejvíc věříš,že s tebou bude snít.
