Jak mi tak docházejí síly
já pod jazykem cítím síru
víru ztrácím v sebe víru
a to mě míchá
Minomety reflektorů střílí
jsem malým terčem na bitevním poli
kdekdo mě skolí a to mě bolí
u srdce píchá
Rána jsou smutnější než večer
z rozbitého nosu krev mi teče
na čísle padesát šest jedna nula devět
nikdo to nebere
Rána jsou smutnější než večer
na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd
a zas je úterek
Jak se ti vede?
No někdy fajn a někdy je to v háji
dva pozounisti z vesnické kutálky
pod okny mi hrají
Tú tú tú...
Jak říká kamarád Pepa
Co po mně chcete slečno z první řady
vaše vnady mě nebaví
a trošku baví
Sudička moje byla slepá
když mi řekla to co mi řekla
píšou mi z pekla že prý mě zdraví
že prý mě zdraví
Rána jsou smutnější než večer...
Má malá Lenko co teď děláš
chápej že čtyři roky to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady
a ty zas jinde
Až nebudu říkej žes mě měla
to pro tebe jsem skládal tyhle sloky
na hrachu klečel a hloupě brečel
a světu dával kvinde
Rána jsou smutnější než večer...
