Už v dětství míval jsem ten svízel, že rád jsem se pral.
Rány jsem dával, rány sklízel a šrámům se smál.
Pak začli říkat, že jsem výtržník a rváč.
A já mněl často málem na krajíčku pláč.
Zdarma však mír jsem nenabízel a tak to šlo dál.
Poznal jsem dívku v třetím járu a v té jsem se zhlíd.
Když kluci hráli o ní čáru, já šel jsem je zbít.
A ona, prý že s rváčem nechce ztrácet čas,
tak jsem svou první lásku prohrál, vem to ďas.
®: Ty slzy dávno vpila tráva,
co jedna prohra znamená.
Ty slzy dávno vpila tráva.
A hleď, i teď je stále stejně zelená.
Pak dětské rvačky zvolna zřídly, křik míjel můj práh.
A dravčí mládě mávlo křídly, když do strun jsem sáh.
Mně struny na hmatníku náhle byly vším.
A co jsem dalších lásek prohrál kvůli nim.
Ty slzy dávno vpila tráva, stih jsem to, smát se mezi tím.
Ty slzy dávno vpila tráva, já vím.
Tak sbohem lásko a buď zdráva, co jedna prohra znamená.
Ty slzy dávno vpila tráva a hleď, i teď je stále stejně zelená.
Neměj mi za zlé, ty tam v dáli, že rád jsem se pral.
Snad mi ty boule za to stály, i trest za to stál.
Tím větší lásku ,větší víru dneska mám, a co ty další, které dávno jsou ty tam.
Ty někdy zábly, někdy hřály.
A život šel dál.
A život šel dál.
A život jde dál...