S průzračnou magickou koulí
ve které motýli sněží
pod stolem Bobeš se choulí
netopýr v nahnuté pisánské věži
Co na tom
že je to krása směnitelná za cukroví
co na tom že je ukradená
potulnému cikánovi
Teď naslouchá svým vnitřním hlasům
ten šeptající zástup
kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
A Josef Věromír Pleva
řídící vesnické jednotřídky
naslouchá bučení z chléva
a natahuje své chlebové skřítky
na kantorské skřipky
Bobši s tebou to jde zase nějak z kopce
Bobši zavolej mi zítra
svého otce!
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům...
Martine Martine
Martine ve zdi
V noci to slyšíme komínem
padají hvězdy
jenže to myslíme cítíme úplně jinak
Já tady při víně
a tobě je na stráži zima
Hovořím s Jeníkem Štolbou
bříza ve slunečním jasu
Jaké má potíže s tvorbou
zachytit míjivé obrázky času
A on věří
že jako talíř který pokládáme na stůl
také on vyjeví tu realitní krásu
když naslouchá svým vnitřním hlasům
Ale touha se vysmeká z rukou
skřípá a kutálí se na podlaze
Zobáčky na okno tlučou
a sekyra houpá se na provaze
Ale vnímat tu vteřinu
ta nekonečná muka
než odtáhnou peřinu
Bobši
kde jsi tu kouli vlastně ukrad?
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
