S průzračnou magickou koulí
ve které motýli sněží
Pod stolem Bobeš se choulí
netopýr v nahnuté Pisánské věži
A co na tom, že je to hračka směnitelná leda za cukroví
Co na tom, že je to hračka ukradená potulnému cikánovi
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
Teď naslouchá svým vnitřním hlasům
uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
Josef Věromír Pleva
řídící z vesnické jednotřídky
naslouchá bučení z chléva
a natahuje své žákovské skřítky na kantorské skřipky
Bobši, s tebou to jde zase nějak z kopce.
Bobši, zavolej mi zítra svého otce!
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
Martine Martine ve zdi
V noci to slyšíme
komínem padají hvězdy
Jenže to myslíme, cítíme úplně jinak
Já tady při víně. Tobě je na stráži zima
Hovořím s Jeníkem Štolbou
bříza ve slunečním jasu
jaké má potíže s tvorbou
navlékat ztracené korálky času
A on věří, že jako talíř, který pokládáme na stůl,
že také psaným slovem zjeví svoji realitní krásu
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
že uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
Ale touha se vysmeká z rukou
skřípá a prozradí nás na podlaze
a zobáčky na okno tlučou
a sekyra se spouští dolů uvázaná na provaze
Ale vnímat tu poslední vteřinu
ta nekonečná muka
než odtáhnou peřinu.
Bobši, kde jsi tu kouli vlastně ukrad?
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech
