Tak zní vzpurný výrok svévolníka: 'Nemám v srdci místo pro strach z Boha.' A to do očí mu říká.
Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!
Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.
(nasleduje opakovanie versov 6-10)
