Láska a bolest no to k sobě vážně sedí zlato ber co máš, vždyť jsme oba co to vědí. Zlomit srdce to fakt bolí ať si říká kdo chce co chce, moje srdce mi teď velí ať to řeším lehce. Kapka slzy vždycky kápne, moje mysl sice sílí, ale srdce pořád slábne, jednou mi z toho snad hrábne.
Jsem tak přecitlivělej, ale co z toho furt bláznim. Vždyť jsem ještě mladej stejně kvůli citům vraždím. Já jsem taky lidská bytost když mě bodneš tak krvácím, zasloužím si lítost a tak silnej úder vracím. Stejně kousek sebe ztrácím ale už jsem trpěl dost. Je na čase změnit časy a tak zničím všechnu zlost. Bolí Tě hruď nemůžeš jíst ani spát, ale musíš si to dát nemůžeš na tomhle zkolabovat. Musíš dál občas bojovat, musíš v smutku pořád žít, nebaví tě krizi čelit proto vlastním jednu wizi.
Vidím věci který nemám... proto trpím, proto brečím, proto okolní svět vnímám, proto dělám to co nemám. Tvoje city pocity, mysl ovládám. Tvý srdce zamilovat si je lehký ale nenávidět taky přece. Celej život nacházím jen bolest, zažívám krizi, cítím smutek proto zahajuju jeden velkej protest.
Moje činy řídí srdce vpouštím do vás svý emoce. Jsem emocionální výplod, a svůj život žiju vlastně z náhod. Jsem tak mladej, přesto řeším co bych neměl. Je čas abys věděl, abys věděl že jsem vážně jinej. Já jsem bílej, já jsem malej a přesto jsem i tak známej. Lidi co mě vážně znaj, o mně že jsem jinej říkaj. Že prej umím milovat, že prej umím radost dávat, ale co z toho mám, nemůžu se radovat. Já se snažím jak jen můžu ale pořád cítím bolest. A tak jsem co jsem a mám pořád jenom zlo nést. Ne tak to ne lásko pojď sem ke mně, já s tebou chci prožít chvíle nádherný a krásný doufám už to je jasný. Chodím v děšti a nevnímám na lidi kolem se dívám. Smutnou hudbu si poslouchám kdy svou masku taky sundám. Kdy přestanou přetvářky, sám sebe se teďka ptám. Lidem kolem sebe říkám, radím a kdy toho nechám? Radím lidem aby nedělali to co dělám. Zaslepenej láskou, touhou pořád za ní ještě běhám.
