Alba s touto skladbou:
Pražská pálená,
Pane prezidente, ústavní činiteli,
píšu vám dopis, že moje děti na mě zapomněli.
Jde o syna Karla a mladší dceru Evu,
rok už nenapsali, rok už nepřijeli, na návštěvu.
Vy to pochopíte, Vy přece všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.
Pane prezidente a ještě stěžuju si,
že mi podražili pivo, jugurty, párky i trolejbusy
i poštovní známky i bločky na poznámky
i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko.
Vy to pochopíte, Vy přece všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.
Pane prezidente, mé České republiky,
oni mě propustili na hodinu z mý fabriky.
Celých 30 roků všecko bylo v cajku,
teď přišli nový mladí a ti tu řádí, jak na klondajku.
Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.
Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila. Řekla by: "Jaromíre, chováš se jak malé děcko,
víš co on má starostí s celů tu Evropů, s vesmírem a vůbec všecko."
Ale Vy mě pochopíte, Vy přece všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.
Pane prezidente...
